Muammar Kaddáfí

liybyjský diktátor

Narození:

7. 6. 1942 , Surt, Libye

Úmrtí:

20. 10. 2011  ve věku 69 let,  Syrta, Libye,  důvod: zabit při zatýkání

Znamení:

blíženci  

Výška:

183 cm

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

51 se líbí, 44 se nelíbí

Je jedním z nejdéle vládnoucích diktátorů světa, v čele Libye stojí již více než třicet šest let. Po značnou část této doby byl na černé listině západních demokracií, především pak Spojených států. Dnes se zdá být polepšený a Washington ho dokonce stáhl ze svého seznamu států podporujících terorismus. Kaddáfí se narodil v v roce 1942, přesné datum narození zůstává neznámé. Byl jediným synem bedujínské rodiny, která žila v poušti nedaleko Surtu. Poté co povinně několik let studoval korán, začal v roce 1956 navštěvovat školu ve městě Sabha. Právě tam získal mladý Kaddáfí přátele, s nimiž měl později převzít moc nad celou Lybií. Při studiích byl Kaddáfí ovlivněn arabským nacionalismem, který v sousedním Egyptě propagoval prezident Násir. Pro politický aktivismus byl následně ze školy vyloučen a nakonec skončil u studií práv na univerzitě v Tripolisu. Jako výborný student posléze nastoupil na vojenskou akademii a studoval dokonce i rok na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Po návratu byl důstojníkem v lybijské armádě. Dne 1. března 1969 armáda provedla státní přečvrat a svrhla krále Idríse, který byl tou dobou na léčení v Turecku. Na konci dne byla vyhlášena Lybijská arabská republika a Kaddáfí měl titul „bratra vůdce revoluce“. Kaddáfí sám netoužil po vysokých vojenských funkcích a přestože stál v čele země i armády, nechal si udělit pouze titul plukovníka. Již od počátku své vlády zaměřil Kaddáfí zahraniční politiku země jak proti Spojeným státům, tak proti Velké Británii. Poměrně záhy byly uzavřeny cizí vojenské základny v zemi a v roce 1970 došlo též ke konfiskaci italského a židovského majetku. S arabskými zeměmi se naopak Kaddáfí snažil o co nejtěsnější vztahy. Navrhl dokonce federaci arabských republik, v níž by kromě Libye byly i Egypt, Sýrie či Tunis. Celý blok by pak stál v opozici proti Izraeli. Nicméně tato jeho iniciativa se úspěchu nedočkala. Kaddáfí se též pokusil vyřešit dlouhodobý hraniční spor se sousedním Čadem. Jeho snaha vyvrcholila invazí lybijských vojsk do příhraničních oblastí Čadu, odkud se armáda stáhla až v devadesátých letech po rozsudku Mezinárodního soudního dvora. V domácí politice vybudoval Kaddáfí režim, který je dle jeho vlastních slov nejdemokratičtějším na světě. Pojmenoval ho „džamáhirija“ a jedná se především o směsici islámu, arabismu a socialismu. Kaddáfí sám svoji ideologii rozpracoval v takzvaných „Zelených knihách“, které vydal v druhé polovině sedmdesátých let. V průběhu osmdesátých let byl Kaddáfí považován za jednoho z největších světových sponzorů terorismu. Peněz k tomu měl dostatek, ropné společnosti byly znárodněny již v letech sedmdesátých. Vztahy se Západem kromě Kaddáfího vlastních výpadů negativně ovlivňovala i podpora Organizace pro osvobození Palestiny či nově vzniklého islamistického režimu v Íránu. K vyhrocení vztahů se Spojenými státy, které v roce 1986 přerušily s Lybií diplomatické styky, došlo v dubnu 1986. V důsledku bombových atentátů na berlínské diskotéce La Belle americké vzdušné síly bombardovaly Tripolis a Benghází. O dva roky později pak došlo k atentátu na letadlo americké společnosti PanAm ve skotském Lockerbie, při němž zemřelo 270 lidí. Vše ukazovalo opět na Lybii, která se nakonec ke všemu přiznala a v roce 1999 odškodnila příbuzné obětí. Celková výše kompenzace činila 2,7 miliardy dolarů. To už jsme ovšem v době, kdy se z „šíleného psa Blízkého východu“, jak jej jednou nazval prezident Reagan, začal stávat „napravený darebák“. V devadesátých letech Kaddáfí odsoudil terorismus a Libye se začala navracet zpět do světového společenství. Kaddáfí sám se z epicentra nestability, kterým v Africe byl dříve, začal stávat mediátorem různých konfliktů, za což si vysloužil ocenění mnoha významných osobností. Sblížení se Západem ukázala i Kaddáfího reakce na zářijové útoky na New York a Washington v roce 2001. Kaddáfí je ostře odsoudil a přislíbil pomoc v boji proti Al-Kajdě. V roce 2003 pak oznámil, že Libye ukončí svůj program v oblasti zbraní hromadného ničení. O tři roky později se pak Spojené státy rozhodly s Tripolisem opět navázat diplomatické styky. Zajímavostí je, že Kaddáfího soukromou ochranku netvoří muži, ale ženy. Pod názvem Amazonská garda ho doprovází nejen v Lybii, ale i na důležitých zahraničních jednáních. Kaddáfího syn Al-Sádí je pak výborným fotbalistou, zahrál si dokonce italskou Serii A za klub Sampdorie. …zobrazit celý životopis