Willy Brandt, narozen jako Herbert Ernst Karl Frahm byl německý politik, kancléř Západního Německa v letech 1969 – 1974 a vůdčí osobnost Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v letech 1964 – 1987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Po odchodu z úřadu kancléře vedl Socialistickou internacionálu.

Protože tvrdá opozice zamezila uskutečnit většinu z Brandtova domácího programu, jeho nejdůležitějším odkazem se stala Ostpolitik, tedy politika založená na zlepšení vztahů s Východním Německem, Polskem a Sovětským svazem. Tato politika působila v Západním Německu značně kontroverzně, ale Brandt díky ní získal Nobelovu cenu míru roku 1971.

Brandt byl donucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků pracoval pro východní tajnou službu (Stasi). Toto se také stalo jedním z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.

Dílo
- Zur Nachkriegspolitik der deutschen Sozialisten Jocke Leufvmark. Stockholm 1944. (spoluautor, August Enderle, Irmgard Enderle, Stefan Szende a Ernst Behm)
- Mein Weg nach Berlin, Kindler Verlag, München 1960.
- Friedenspolitik in Europa, S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1968.
- Begegnungen und Einsichten 1960–1975, Hoffmann und Campe, Hamburg 1976
- Links und frei. Mein Weg 1930–1950, Hoffmann und Campe, Hamburg 1982
- Erinnerungen, Propyläen Verlag, Frankfurt am Main 1989