zavřít
Rodrigo Rato

bývalý prezident mmf

Věk:
68
Narození:
18. 3. 1949 , Madrid, Španělsko
Znamení:
ryby   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Aby získal post prezidenta Mezinárodního měnového fondu, musel Rodrigo Rato v roce 2004 porazit Jeana Lemmiera, podporovaného Francií a Německem, které většinou udávají tón při volbě evropského kandidáta (a díky nepsanému pravidlu o tom, že prezidentem MMF je Evropan a prezidentem Světové banky Američan). Podařilo se, a do čela instituce nastoupil Španěl podporovaný USA a velkou částí Latinské Ameriky. Rodrigo Rato se narodil 18. března 1949 v zámožné španělské rodině, která má šlechtické kořeny v regionu Asturias a finanční prostředky udržela díky podnikání v textilním průmyslu. Vzdělávat se započal na jezuitské koleji, později na madridské univerzitě Complutense získal titul z práva. Poté Rato odešel na zkušenou do spojených států, kde studoval obchod na univerzitě Berkeley v Kalifornii. Po návratu se mu vzdělání v byznysu náramně hodilo, postupně se zapojoval do chodu různých rodinných firem, mezi jinými i Cadena Rato – sítě radiových stanic. Když se po rozpadu diktatury začaly formovat nové politické strany, vstoupil mladý Rato v roce 1977 do Lidové aliance. Díky své odbornosti v oblasti ekonomie velmi rychle stoupal a již v roce 1981 byl v nejužším vedení strany a měl zodpovědnost za formulaci ekonomické politiky. V roce 1982 se Rato dostal do španělského parlamentu, nicméně jeho strana byla v opozici – vlády se nadlouho chopila Španělská dělnická socialistická strana ( PSOE) vedená Felipe Gonzálesem. Na místo ve vládě si tak Rato musel počkat ještě dlouhých čtrnáct let, až do doby, kdy jeho strana, tentokrát již pod názvem Lidová strana (Partido Popular – PP), dokázala zvítězit. Rato v nově vytvořené vládě Josého Maríi Aznara získal post ministra hospodářství a financí, zároveň byl místopředsedou vlády. Když v roce 2000 Lidová strana ještě s větší převahou zvítězila, Rato si v reorganizované vládě podržel ministerstvo hospodářství. V průběhu Ratova ministerského období se španělské ekonomice dařilo velmi slušně. Rostla v průměru o 4% ročně a podařilo se srazit míru nezaměstnanosti na na španělské poměry slušných 11% (když Rato začínal, bez práce byla celá čtvrtina Španělů). Navíc se podařilo zacelit díru ve veřejných financích, zprivatizovat velké státní podniky a deregulovat ceny energií. Srazit se podařilo i dříve vysokou míru inflace. Z hlediska politické kariéry však Ratovi ubližovala jeho neskrývaná arogance – pro Španěly byl „un poco chulo“, tedy sebevědomý více, než by bylo zdrávo. Možná právě díky tomu se nikdy nepropracoval do vedení Lidové strany, ani v roce 2004, kdy lidovci překvapivě prohráli ve volbách, jimž předcházely pumové atentáty v Madridu. Poté, co neuspěl ve vlastní straně, zamířil tedy Rato k vyšší metě – postu prezidenta Mezinárodního měnového fondu. Měl pro to předpoklady – poté, co se v roce 2001 zhroutilo argentinské hospodářství, stál Rato v čele komise, která měla této jihoamerické zemi pomoci. Tím si získal důvěru dalších států v regionu a mezinárodní prestiž možná převážila misky vah při volbě Evropského kandidáta. Do úřadu Španěl nastoupil v červenci 2007 a vystřídal tak Němce Horsta Köhlera, který se stal německým prezidentem. Jeho snahou bylo vytvořit systém včasného varování, aby se již neopakovaly hospodářské krize v takovém rozsahu, jako byla ta argentinská. Zároveň se snažil o narovnání systému hlasování v MMF tak, aby napříště měli více hlasovacích práv nově se rozvíjející ekonomiky. V březnu 2007 Rodrigo Rato ohlásil, že v říjnu téhož roku z funkce z rodinných důvodů odstoupí. Dominanci Evropy v čele MMF pak potvrdilo zvolení Ratova nástupce, Francouze Dominiqua Strausse-Kahna. Otázka je, zda bude Evropanem i prezident nastupující po něm. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Aby získal post prezidenta Mezinárodního měnového fondu, musel Rodrigo Rato v roce 2004 porazit Jeana Lemmiera, podporovaného Francií a Německem, které většinou udávají tón při volbě evropského kandidáta (a díky nepsanému pravidlu o tom, že prezidentem MMF je Evropan a prezidentem Světové banky Američan). Podařilo se, a do čela instituce nastoupil Španěl podporovaný USA a velkou částí Latinské Ameriky.

Rodrigo Rato se narodil 18. března 1949 v zámožné španělské rodině, která má šlechtické kořeny v regionu Asturias a finanční prostředky udržela díky podnikání v textilním průmyslu. Vzdělávat se započal na jezuitské koleji, později na madridské univerzitě Complutense získal titul z práva.
Poté Rato odešel na zkušenou do spojených států, kde studoval obchod na univerzitě Berkeley v Kalifornii. Po návratu se mu vzdělání v byznysu náramně hodilo, postupně se zapojoval do chodu různých rodinných firem, mezi jinými i Cadena Rato – sítě radiových stanic.

Když se po rozpadu diktatury začaly formovat nové politické strany, vstoupil mladý Rato v roce 1977 do Lidové aliance. Díky své odbornosti v oblasti ekonomie velmi rychle stoupal a již v roce 1981 byl v nejužším vedení strany a měl zodpovědnost za formulaci ekonomické politiky.

V roce 1982 se Rato dostal do španělského parlamentu, nicméně jeho strana byla v opozici – vlády se nadlouho chopila Španělská dělnická socialistická strana ( PSOE) vedená Felipe Gonzálesem. Na místo ve vládě si tak Rato musel počkat ještě dlouhých čtrnáct let, až do doby, kdy jeho strana, tentokrát již pod názvem Lidová strana (Partido Popular – PP), dokázala zvítězit.

Rato v nově vytvořené vládě Josého Maríi Aznara získal post ministra hospodářství a financí, zároveň byl místopředsedou vlády. Když v roce 2000 Lidová strana ještě s větší převahou zvítězila, Rato si v reorganizované vládě podržel ministerstvo hospodářství.

V průběhu Ratova ministerského období se španělské ekonomice dařilo velmi slušně. Rostla v průměru o 4% ročně a podařilo se srazit míru nezaměstnanosti na na španělské poměry slušných 11% (když Rato začínal, bez práce byla celá čtvrtina Španělů). Navíc se podařilo zacelit díru ve veřejných financích, zprivatizovat velké státní podniky a deregulovat ceny energií. Srazit se podařilo i dříve vysokou míru inflace.

Z hlediska politické kariéry však Ratovi ubližovala jeho neskrývaná arogance – pro Španěly byl „un poco chulo“, tedy sebevědomý více, než by bylo zdrávo. Možná právě díky tomu se nikdy nepropracoval do vedení Lidové strany, ani v roce 2004, kdy lidovci překvapivě prohráli ve volbách, jimž předcházely pumové atentáty v Madridu.

Poté, co neuspěl ve vlastní straně, zamířil tedy Rato k vyšší metě – postu prezidenta Mezinárodního měnového fondu. Měl pro to předpoklady – poté, co se v roce 2001 zhroutilo argentinské hospodářství, stál Rato v čele komise, která měla této jihoamerické zemi pomoci. Tím si získal důvěru dalších států v regionu a mezinárodní prestiž možná převážila misky vah při volbě Evropského kandidáta.

Do úřadu Španěl nastoupil v červenci 2007 a vystřídal tak Němce Horsta Köhlera, který se stal německým prezidentem. Jeho snahou bylo vytvořit systém včasného varování, aby se již neopakovaly hospodářské krize v takovém rozsahu, jako byla ta argentinská. Zároveň se snažil o narovnání systému hlasování v MMF tak, aby napříště měli více hlasovacích práv nově se rozvíjející ekonomiky.

V březnu 2007 Rodrigo Rato ohlásil, že v říjnu téhož roku z funkce z rodinných důvodů odstoupí. Dominanci Evropy v čele MMF pak potvrdilo zvolení Ratova nástupce, Francouze Dominiqua Strausse-Kahna. Otázka je, zda bude Evropanem i prezident nastupující po něm.