zavřít
Petr Fiala

politik, univerzitní profesor, politolog

Věk:
52
Narození:
1. 9. 1964 , Brno, Československo
Znamení:
panna   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

108 se líbí, 70 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., (* 1. září 1964 Brno) je český politolog, univerzitní profesor a politik, od 2. května 2012 ministr školství, mládeže a tělovýchovy v Nečasově kabinetu a bývalý rektor a prorektor Masarykovy univerzity v Brně.Profesní životopisV letech 1983-1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988-1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal Katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem v oboru politologie v České republice.Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005-2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity.Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004-2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 procent zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou stanici na Antarktidě, koordinovala projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC) ve výši 5,3 mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády České republiky, 2. května 2012 byl jmenován ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase.Vědecká činnostVe své vědecké práci se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Publikace věnované problematice evropské integrace významným způsobem ovlivňují vědeckou i veřejnou debatu na toto téma. Monografie Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009) patří k standardním pracím oboru a používá se také jako učebnice na řadě vysokých škol v České republice a na Slovensku, k jeho nejznámějším knihám v této oblasti patří Evropský mezičas (2007, 2010). Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), kterou uspořádal, stála v počátcích vědeckého výzkumu tohoto fenoménu v Česku. Značného (i mezinárodního) ohlasu se dostalo jeho pracím věnovaným politické dimenzi náboženství (např. Katolicismus a politika, 1996; Laboratoř sekularizace, 2007); dlouhodobý historický a sociálně-vědným výzkum podzemních církevních aktivit v období komunismu (s J. Hanušem) shrnuje monografie Skrytá církev (1999, Die Verborgene Kirche, 2004). Významné jsou jeho práce věnované politickým stranám a zájmovým skupinám, k nejznámějším patří Teorie politických stran (s M. Strmiskou, 1998, 2009), jako autor a editor se podílel mj. na monografiích Politické strany ve střední a východní Evropě (2002), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (2003), Eurostrany (2007) nebo Europeizace zájmů (2009). Velkou pozornost vyvolala jeho kritická analýza současné politiky Politika, jaká nemá být (2010). Je autorem 14 monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí, podílel se na řešení mnoha národních i mezinárodních výzkumných projektů.Veřejné aktivityV osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984-1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988 – 1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88.Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech Proglas, Revue Politika, Kontexty apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturní organizací.Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005-2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009-2011 předsedou České konference rektorů, na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009-2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem Akreditační komise (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., (* 1. září 1964 Brno) je český politolog, univerzitní profesor a politik, od 2. května 2012 ministr školství, mládeže a tělovýchovy v Nečasově kabinetu a bývalý rektor a prorektor Masarykovy univerzity v Brně.

Profesní životopis
V letech 1983-1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988-1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal Katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem v oboru politologie v České republice.

Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005-2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity.

Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004-2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 procent zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou stanici na Antarktidě, koordinovala projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC) ve výši 5,3 mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.

Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády České republiky, 2. května 2012 byl jmenován ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase.

Vědecká činnost
Ve své vědecké práci se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Publikace věnované problematice evropské integrace významným způsobem ovlivňují vědeckou i veřejnou debatu na toto téma. Monografie Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009) patří k standardním pracím oboru a používá se také jako učebnice na řadě vysokých škol v České republice a na Slovensku, k jeho nejznámějším knihám v této oblasti patří Evropský mezičas (2007, 2010). Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), kterou uspořádal, stála v počátcích vědeckého výzkumu tohoto fenoménu v Česku. Značného (i mezinárodního) ohlasu se dostalo jeho pracím věnovaným politické dimenzi náboženství (např. Katolicismus a politika, 1996; Laboratoř sekularizace, 2007); dlouhodobý historický a sociálně-vědným výzkum podzemních církevních aktivit v období komunismu (s J. Hanušem) shrnuje monografie Skrytá církev (1999, Die Verborgene Kirche, 2004). Významné jsou jeho práce věnované politickým stranám a zájmovým skupinám, k nejznámějším patří Teorie politických stran (s M. Strmiskou, 1998, 2009), jako autor a editor se podílel mj. na monografiích Politické strany ve střední a východní Evropě (2002), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (2003), Eurostrany (2007) nebo Europeizace zájmů (2009). Velkou pozornost vyvolala jeho kritická analýza současné politiky Politika, jaká nemá být (2010). Je autorem 14 monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí, podílel se na řešení mnoha národních i mezinárodních výzkumných projektů.

Veřejné aktivity
V osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984-1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988 – 1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88.

Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech Proglas, Revue Politika, Kontexty apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturní organizací.

Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005-2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009-2011 předsedou České konference rektorů, na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009-2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem Akreditační komise (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky.

Petr Fiala v Magazínu Osobnosti

  • Noví ministři usedli do křesel vyhnanců Němečka a Dienstbiera

    Noví ministři usedli do křesel vyhnanců Němečka a Dienstbiera

    30. 11. 2016 20:42 Zdravotnictví a ministerstvo pro lidská pro lidská práva mají nové šéfy. Prezident Miloš Zeman ve středu jmenoval nové ministry. Jiřího Dienstbiera nahradil Jan Chvojka a Svatopluka Němečka vystřídal Miroslav Ludvík. … více

  • Lidovci se chtějí spojit se starosty: Porazí Babiše nebo půjdou s ním?

    Lidovci se chtějí spojit se starosty: Porazí Babiše nebo půjdou s ním?

    26. 10. 2016 20:01 Hnutí Starostové a nezávislí a lidovci uvažují o propojení a vzniku nové strany před volbami do sněmovny. Jejich společná kandidatura může ovlivnit nejenom volební výsledek, ale posléze i povolební vyjednávání a sestavování nové vlády. … více

  • Jak zahnat Babiše zpět do hlubin Agrofertu: Návod by byl, najdou se i lidi?

    Jak zahnat Babiše zpět do hlubin Agrofertu: Návod by byl, najdou se i lidi?

    13. 10. 2016 15:15 Sociální demokraté jsou na kolenou, Sobotka čeká na špalku na popravu a za rok spadne veškerá moc státu do klína Andreji Babišovi. Zhruba tak by se daly interpretovat politické analýzy výsledků krajských voleb. V podstatě na tom není nic, co by se dalo zpochybnit, situace skutečně takto vypadá. Přesto nemusí být ještě tak zle, ale bude to chtít odvahu a nepopulární kroky. … více

  • Zeman je nepřijatelný. Teď zvažujeme dvě strategie, odkrývá plány ODS Petr Fiala

    Parlamentnílisty.cz, 2. 12. 2016 ROZHOVOR Předseda ODS Petr Fiala prohlásil, že pro občanské demokraty je Miloš Zeman i na základě toho, jak zastává úřad prezidenta, jak rozděluje společnost, jak postupuje v rehabilitaci komunistického režimu i v dalších věcech, nepřijatelný. „Odpovědně zvažujeme dvě strategie, buď podpořit kandidáta nezávislého nebo takového, za kterého se postaví více politických stran a který bude mít šanci uspět, nebo postavíme vlastního kandidáta. Ale možnost, že bychom jakkoli podpořili Miloše Zemana, lze úplně vyloučit,“ prohlásil Petr Fiala. … více

  • Zbyněk Fiala: Petr Robejšek za zrcadlem

    Parlamentnílisty.cz, 25. 11. 2016 Politolog Petr Robejšek by rád lidem nabídl realistické zrcadlo s obrazem skutečného světa, bez povinné ideologické mlhy. Mluvit jménem většiny však může znamenat jen zmocnit se většinových předsudků, varuje jiný politolog Marek Hrubec. … více

  • Fiala (ODS): Do daňového balíčku navrhneme pozměňovací návrh rušící celou EET

    Parlamentnílisty.cz, 25. 11. 2016 „Chaos ve vládní koalici dosáhl vrcholu. Ministr financí se obrací na opozici, aby mu pomohla problémy s EET vyřešit. Rádi pomůžeme. Do daňového balíčku navrhneme vlastní pozměňovací návrhy, kterými celý systém EET zrušíme. Jiná možnost není. Výjimky celý systém ještě zhorší. Zákony mají být přehledné a jednoduché,“ uvedl předseda ODS Petr Fiala. … více