Již přes tři roky stojí v čele organizace, která je paralyzována soubojem mezi chudými a bohatými o podobu liberalizace světového obchodu. Výrazného pokroku Pascal Lamy nedosáhl, ale není divu. Úkol je to v pravdě nesnadný.

Lamy se narodil 8. dubna 1947 na předměstí Paříže a jeho rodiče mu poskytli vzdělání, se kterým se ve francouzské správě nelze neprosadit. Kromě ekonomické školy L’Ecole des Hautes Etudes Commerciales (HEC) vystudoval též Pařížský institut politických studií a líheň špiček administrativy - L’Ecole Nationale d’Administration (ENA).

Již během studií se Lamy stává členem socialistické strany a po nich nastupuje do státní správy – na ministerstvo financí. I díky své stranické příslušnosti stoupá vysoko. Stává se pravou rukou ministra financí Jacqua Delorse, poté jeho služeb využívá i ministr Pierre Mauroy.

V roce 1984 se Delors stává předsedou Evropské komise a na svého bývalého poradce nezapomněl. Lamy se stěhuje do sídla Komise v Bruselu a stává se šéfem Delorsova kabinetu. V této funkci vydržel po deset let a získal si pověst tvrdého muže, který dokáže prosadit svůj názor i přes odpor ostatních.

Po ukončení druhého Delorsova mandátu se Lamy vrací do Paříže, tentokrát v roli muže, který má napomoci restrukturovat a privatizovat státního molocha – banku Crédit Lyonnais.

Po pěti letech se ale Lamy do Bruselu vrací. Tentokráte v roli komisaře pro obchod. Lamy si v této roli získal výbornou reputaci, velmi dobré vztahy měl například s Robertem Zoellickem, svým americkým protějškem. Celkově dokázal velmi dobře hrát part nestranného muže a postavil se dokonce i proti ambicím Francie držet exportní subvence v oblasti zemědělství.

Po pěti letech v Komisi se Lamy rozhodl kandidovat na generálního ředitele Světové obchodní organizce (WTO). V souboji, který se odehrál v květnu 2005, byl Lamy jediným zástupcem ekonomicky vyspělých zemí. Proti němu stál Brazilec, Uruguayec a zástupce Mauritia. Lamymu mohl ve volbě prospět i fakt, že již při svém působení v Komisi bránil postavení rozvojových států.

V čele WTO však Francouz rozhodně nemá jednoduchou pozici, usedl do něj v době krize vyjednávání o podobě světového obchodu. Rozvinuté a rozvojové státy se dohadují především kvůli zemědělským subvencím. Přestože někteří analytici upozorňovali, že právě Lamy je ten, kdo by mohl napomoci úspěchu rozhovorů. Na druhou stranu ani on není kouzelník, což se nakonec v reálu projevilo. Ani v roce 2008 se nepodařilo rozhovory dokončit a budoucnost liberalizace obchodu zůstává nejistá.