zavřít
Olga Havlová

první dáma samizdatu i republiky, manželka václava havla

Narození:
11. 7. 1933 , Praha, Československo
Úmrtí:
27. 1. 1996  ve věku 62 let,  Praha, Česká Republika  †
Znamení:
rak  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

71 se líbí, 20 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Olga Havlová, rozená Šplíchalová, byla první dámou naší republiky, manželkou prezidenta Václava Havla od 29.12. 1989 až do své smrti v lednu 1996. Olga Havlová se narodila jako Olga Šplíchalová v dělnické rodině. Když jí bylo šest let, rodiče se rozvedli. Její matka se o dvě dcery a syna starala sama, ale vždy si našla čas pro pomoc druhým. Olga vyrůstala mezi chudými dětmi i zdravotně postiženými, ale nedělaly mezi sebou žádné rozdíly, vzájemně se podporovaly. Tady se Olga naučila pomáhat druhým a tato potřeba ji provázela po celý život. Olga Havlová vyrůstala převážně na ulici, neuznávala žádnou autoritu. Ke studiu příležitost neměla, ani o to sama nestála. Chtěla si začít vydělávat, aby mohla stát na vlastních nohou. Zaučila se jako opravářka punčoch u Bati, ale v šestnácti letech měla vážný úraz. Stroj jí rozdrtil několik článků prstů na levé ruce. Poté vystřídala několik zaměstnání, např. byla prodavačkou, skladnicí i úřednicí. V roce 1956 se Olga Havlová náhodou seznámila v kavárně Slávii s Václavem Havlem. V prvních letech známosti byl Havel na Olze závislejší, ale po návratu z vojny u PTP se situace začala obracet. Havel nastoupil do Divadla Na zábradlí a Olga, aby mu byla nablízku, přijala v divadle místo biletářky. Havlova matka mu rozmlouvala známost s žižkovskou dívkou z dělnické rodiny, ale když se po osmileté známosti v roce 1964 tajně vzali, dovolila, aby se k nim spolu nastěhovali do domu na dnešním Rašínově nábřeží. Protože vztahy na nábřeží nebyly právě ideální, koupili si mladí chalupu na Hrádečku u Trutnova, kde trávili většinu času. Václav Havel se stával známým dramatikem, jehož hry se hrály i v zahraničí. Po potlačení pražského jara a později v období normalizace stála Olga po manželově boku proti politické represi. Po Havlově uvěznění v roce 1979 převzala Olga některé jeho povinnosti. Pokračovala ve vydávání Edice Expedice, přijímala zahraniční návštěvy, Poskytovala rozhovory zahraničním novinářům. Stala se první dámou českého disidentu. Dopisy, které Havel psal z vězení, byly poněkud neosobní, ale tyto texty byly pro něho jediným literárním poutem s vnějším světem. Olga věděla, co pro jejího muže tato korespodence znamená, ale bylo pro ni obtížné na listy odpovídat. Ujal se toho Havlův bratr Ivan, který jako inteligent si s tím uměl lépe poradit a stal se "tou pravou Olgou". Václav Havel se dostal z vězení o půl roku dříve pro těžký zápal plic a díky intervencím západních politiků. V 80. letech Olga definitivně vystoupila z manželova stínu. V době "perestrojky" v její druhé polovině i v Československu pronásledování sláblo a vytvářely se nové možnosti, např. samizdat. S ním měla Olga velké zkušenosti, které mohla využít. Začala se významně podílet na vzniku a existenci Originálního videožurnálu a časopisu O divadle. 29.12.1989 československé Národní shromáždění zvolilo Václava Havla prezidentem. Olga Havlová nechtěla, aby její manžel přijal tuto funkci, obávala se, že by mohl ztratit svou vlastní identitu, ve vysoké funkci by podle jejího názoru mohl být přinucen ke kompromisům, které by jako soukromá osoba dělat nemusel. Bývala dvacet let první dámou českého disentu, nyní se stala první dámou v zemi. Zvykala si velmi těžce, stejně jako její muž. Dostávala se do situací, kdy musela reprezentovat, ale dokázala si udržovat přesnou hranici mezi společenskou povinností a soukromím. Nestala se jen jakýmsi přívěskem prezidentského úřadu, ale našla si své místo v charitativní činnosti. V roce 1990 spolu s přáteli z Charty 77 založila Výbor dobré vůle - nadaci Olgy Havlové. Jejím cílem bylo pomáhat lidem se zdravotním nebo sociálním handicapem, aby se mohli co nejlépe začlenit do společnosti. Nezištnou pomocí potřebným jako by se Havlová vracela do svého dětství na Žižkově. Olgu především naplňovala práce pro charitu, i když nezanedbávala ani svoji reprezentativní roli. Celý život byla zvyklá starat se o druhé a potlačovat své vlastní problémy. V roce 1994 se k ní Štěstěna otočila zády. V květnu toho roku uklouzla a utrpěla zlomeniny ruky a nohy. Když se koncem léta uzdravila, přišla další rána. Zjistila, že má rakovinu. Odmítla se léčit na nějaké renomované zahraniční klinice a rozhodla se pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Chtěla zůstat v kontaktu s manželem i se svým výborem. Pobyty v nemocnici střídala Olga Havlová s prací ve výboru, mnozí kolem ní si neuvědomovali , jak je její situace vážná. Naposledy se objevila na veřejnosti na podzim 1995. Boj s rakovinou nakonec prohrála. Zemřela doma 27. ledna 1996. Olga Havlová byla svérázná, skutečná osobnost, která si vedle svého charizmatického manžela dokázala vydobýt své místo na slunci. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Olga Havlová, rozená Šplíchalová, byla první dámou naší republiky, manželkou prezidenta Václava Havla od 29.12. 1989 až do své smrti v lednu 1996.

Olga Havlová se narodila jako Olga Šplíchalová v dělnické rodině. Když jí bylo šest let, rodiče se rozvedli. Její matka se o dvě dcery a syna starala sama, ale vždy si našla čas pro pomoc druhým. Olga vyrůstala mezi chudými dětmi i zdravotně postiženými, ale nedělaly mezi sebou žádné rozdíly, vzájemně se podporovaly. Tady se Olga naučila pomáhat druhým a tato potřeba ji provázela po celý život.

Olga Havlová vyrůstala převážně na ulici, neuznávala žádnou autoritu. Ke studiu příležitost neměla, ani o to sama nestála. Chtěla si začít vydělávat, aby mohla stát na vlastních nohou. Zaučila se jako opravářka punčoch u Bati, ale v šestnácti letech měla vážný úraz. Stroj jí rozdrtil několik článků prstů na levé ruce. Poté vystřídala několik zaměstnání, např. byla prodavačkou, skladnicí i úřednicí.

V roce 1956 se Olga Havlová náhodou seznámila v kavárně Slávii s Václavem Havlem. V prvních letech známosti byl Havel na Olze závislejší, ale po návratu z vojny u PTP se situace začala obracet. Havel nastoupil do Divadla Na zábradlí a Olga, aby mu byla nablízku, přijala v divadle místo biletářky. Havlova matka mu rozmlouvala známost s žižkovskou dívkou z dělnické rodiny, ale když se po osmileté známosti v roce 1964 tajně vzali, dovolila, aby se k nim spolu nastěhovali do domu na dnešním Rašínově nábřeží. Protože vztahy na nábřeží nebyly právě ideální, koupili si mladí chalupu na Hrádečku u Trutnova, kde trávili většinu času.

Václav Havel se stával známým dramatikem, jehož hry se hrály i v zahraničí. Po potlačení pražského jara a později v období normalizace stála Olga po manželově boku proti politické represi. Po Havlově uvěznění v roce 1979 převzala Olga některé jeho povinnosti. Pokračovala ve vydávání Edice Expedice, přijímala zahraniční návštěvy, Poskytovala rozhovory zahraničním novinářům. Stala se první dámou českého disidentu.

Dopisy, které Havel psal z vězení, byly poněkud neosobní, ale tyto texty byly pro něho jediným literárním poutem s vnějším světem. Olga věděla, co pro jejího muže tato korespodence znamená, ale bylo pro ni obtížné na listy odpovídat. Ujal se toho Havlův bratr Ivan, který jako inteligent si s tím uměl lépe poradit a stal se "tou pravou Olgou".

Václav Havel se dostal z vězení o půl roku dříve pro těžký zápal plic a díky intervencím západních politiků. V 80. letech Olga definitivně vystoupila z manželova stínu. V době "perestrojky" v její druhé polovině i v Československu pronásledování sláblo a vytvářely se nové možnosti, např. samizdat. S ním měla Olga velké zkušenosti, které mohla využít. Začala se významně podílet na vzniku a existenci Originálního videožurnálu a časopisu O divadle.

29.12.1989 československé Národní shromáždění zvolilo Václava Havla prezidentem. Olga Havlová nechtěla, aby její manžel přijal tuto funkci, obávala se, že by mohl ztratit svou vlastní identitu, ve vysoké funkci by podle jejího názoru mohl být přinucen ke kompromisům, které by jako soukromá osoba dělat nemusel.

Bývala dvacet let první dámou českého disentu, nyní se stala první dámou v zemi. Zvykala si velmi těžce, stejně jako její muž. Dostávala se do situací, kdy musela reprezentovat, ale dokázala si udržovat přesnou hranici mezi společenskou povinností a soukromím. Nestala se jen jakýmsi přívěskem prezidentského úřadu, ale našla si své místo v charitativní činnosti. V roce 1990 spolu s přáteli z Charty 77 založila Výbor dobré vůle - nadaci Olgy Havlové. Jejím cílem bylo pomáhat lidem se zdravotním nebo sociálním handicapem, aby se mohli co nejlépe začlenit do společnosti. Nezištnou pomocí potřebným jako by se Havlová vracela do svého dětství na Žižkově.

Olgu především naplňovala práce pro charitu, i když nezanedbávala ani svoji reprezentativní roli. Celý život byla zvyklá starat se o druhé a potlačovat své vlastní problémy. V roce 1994 se k ní Štěstěna otočila zády. V květnu toho roku uklouzla a utrpěla zlomeniny ruky a nohy. Když se koncem léta uzdravila, přišla další rána. Zjistila, že má rakovinu. Odmítla se léčit na nějaké renomované zahraniční klinice a rozhodla se pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Chtěla zůstat v kontaktu s manželem i se svým výborem.

Pobyty v nemocnici střídala Olga Havlová s prací ve výboru, mnozí kolem ní si neuvědomovali , jak je její situace vážná. Naposledy se objevila na veřejnosti na podzim 1995. Boj s rakovinou nakonec prohrála. Zemřela doma 27. ledna 1996.

Olga Havlová byla svérázná, skutečná osobnost, která si vedle svého charizmatického manžela dokázala vydobýt své místo na slunci.

Olga Havlová v Magazínu Osobnosti

Hledáte také jako: Olga Havl
Rychlá navigace:novinky |diskuse