Michail Sergejevič Gorbačov

politik, vůdce Sovětského svazu

Věk:
85
Narození:
2. 3. 1931 , Privolnoje, Stavropolský kraj, Ruská SFSR, Sovětský svaz
Znamení:
ryby   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

121 se líbí, 27 se nelíbí

Michail Gorbačov se narodil ve vesnici Privolnoje poblíž Stavropolu. Studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kde potkal svou budoucí ženu Raisu. Oženil se s ní v září 1953 a po Michailově promoci roku 1955 se přestěhovali zpět ke Stavropolu v jižním Rusku. Gorbačov vstoupil do KSSS roku 1952 ve věku 21 let. Roku 1966, v 35 letech, dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom. Jeho kariéra byla strmá a už roku 1970 se stal prvním náměstkem pro zemědělství a následujícího roku členem Ústředního výboru KSSS. Roku 1972 vedl sovětskou delegaci do Belgie a o dva roky později, v roce 1974, se stal poslancem Nejvyššího sovětu, a předsedou Komise pro záležitosti mládeže. Dne 27. listopadu 1979 byl zvolen kandidátem Politbyra ÚV KSSS a 21. října 1980 pak řádným členem Politbyra. Jeho pozice v nové KSSS mu přinesla více příležitostí cestovat do ciziny, což ovlivnilo jeho politické i sociální názory jako budoucí hlavy státu. Roku 1975 vedl delegaci do Západního Německa, roku 1983 do Kanady a roku 1984 do Velké Británie, kde se setkal s Margaret Thatcherovou.... Generálním tajemníkem KSSS: Po smrti Černěnka byl Gorbačov 11. března 1985 v 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil po VŘSR. Jako de facto vládce SSSR, se pokusil reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi tzv. glasnosť („otevřenost“), perestrojka („přestavba“), a uskorenije („zrychlení“ ekonomického vývoje). Reformy: Gorbačov v diskuzi mezi čtyřma očima s americkým prezidentem Ronaldem Reganem.Gorbačov zavedl ekonomické reformy, které — jak doufal — měly zvýšit životní úroveň a produktivitu práce, jako část svého přestavbového programu. Mnohé z jeho reforem byly však negativně vnímány vládnoucími špičkami a částí obyvatelstva. Zákon o družstvech z května 1987 byl asi nejradikálnější ekonomickou reformou začátku Gorbačovovy éry. Poprvé od dob Leninovy Nové ekonomické politiky, zákon umožňoval soukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě a zahraničním obchodu. Zákon původně zaváděl vysoké daně a zaměstnanecké omezení, ale později byl upraven, aby úplně nezahubil aktivitu soukromého sektoru. Díky tomu se staly družstevní restaurace, obchody a manufaktury součástí sovětské scény. Gorbačovovo zavedení glasnosti dalo lidem větší svobodu slova, což byla zásadní změna v systému, v němž kontrola projevu a hlavně kritiky režimu byla jednou z hlavních zbraní mocenského aparátu. Tisk byl méně kontrolován, a tisíce politických vězňů a disidentů byly propuštěny. Gorbačovovým cílem při zavedení glasnosti bylo především uplatnit nátlak na konzervativní síly v KSSS, které odmítaly jeho politiku hospodářských reforem, a také doufal, že díky novému přístupu k otevřenosti, komunikaci a spolurozhodování obyvatelé sovětského svazu podpoří jeho reformní kroky. Od ledna 1987 požadoval Gorbačov zavedení některých demokratických prvků, jako např. volby z více kandidátů. V červnu 1988 se na XXIX. sjezdu KSSS zasadil o radikální změny ke snížení kontroly strany nad státními orgány. V prosinci 1988 schválil Nejvyšší sovět zřízení Sjezdu lidových zástupců jakožto nového legislativního orgánu. První volby proběhly v celém SSSR v březnu a dubnu 1989 a 15. března 1990 byl Gorbačov zvolen prvním Prezidentem SSSR. Zahraniční politika: V mezinárodní oblasti Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů a obchod se Západem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou (která kdysi poznamenala: „Mám ráda pana Gorbačova - můžeme spolu dělat byznys“), se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem a s prezidentem Spojených států Ronaldem Reganem. 11. října 1986 se Gorbačov a Reagan setkali v islandském Reykjavíku, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Toto jednání vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí. V únoru 1988 Gorbačov oznámil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, které skončilo už v následujícím roce. V roce 1988 také oznámil, že Sovětský svaz opouští Brežněvovu doktrínu a umožňuje zemím východní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách, což se ukázalo být nejvýznamnějším rozhodnutím Gorbačovovy reformy zahraniční politiky (mluvčí ministerstva zahraničí Gennadij Gerasimov tento nový postoj žertem nazval Sinatrova doktrína podle populární písně tohoto zpěváka nazvané „My Way“). Konec Brežněvovy doktríny přispěl k sérii politických převratů ve východní Evropě v průběhu roku 1989, v nichž skončily vlády komunistických stran. S výjimkou Rumunska proběhly tyto demokratické revoluce pokojně. Ztráta sovětské hegemonie nad východní Evropou účinně ukončila studenou válku. Puč a kolaps SSSR: Přes pokusy o ozdravení Sovětského socialismu demokratizace SSSR a Východní Evropy oslabila moc KSSS i Gorbačova samotného. Gorbačovovo uvolnění cenzury a pokusy o větší politickou otevřenost měly za neočekávaný důsledek znovuprobuzení dlouho potlačovaného nacionalismu a protiruských nálad v Sovětských republikách. Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které Sovětský svaz anektoval v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších Sovětských republikách: Gruzii, Ukrajině, Arménii a Ázerbájdžánu. Gorbačov nechtěně uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu. Gorbačovov reagoval tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavně středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastní prosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezident Ruské republiky Boris Jelcin, byli stále více přesvědčeni, že reformy jsou polovičaté. Naproti tomu konzervativci, stále silní v KSSS a vojenském vedení, byli proti čemukoliv, co by mohlo vést k rozpadu Sovětské svazu. V předvečer podepsání dohody konzervativci zasáhli. Konzervatici v Sovětských nejvyšších sférách vyvolali Srpnový puč (1991), jako pokus o odstranění Gorbačova od moci a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Během této doby Gorbačov strávil tři dny (19.-21. srpna) v domácím vězení v dače, než byl osvobozen a vrátil se k moci. Avšak po svém návratu zjistil, že ani unie ani ruské vládní síly neposlouchají jeho, jako spíš Jelcina. Gorbačov vyhodil z politbyra množství osob a někteři z nich byli uvězněni. Mezi těmito uvězněnými byl i „Gang osmi“, který vedl neúspěšný puč. Gorbačov se snažil udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetí leninismu. Stále však již pokračující opěvování Lenina, obdivování švédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Ale když byla KSSS po srpnovém puči zakázaná, Gorbačov zůstal fakticky bez vlivu na ozbrojené složky. Nakonec Jelcin vyhrál také příslibem více peněz. Gorbačov rezignoval z funkce prezidenta 25. prosince 1991. SSSR zanikl oficálně k 31. prosinci téhož roku Gorbačov je relativně dobře zapsán na Západě, jako ten, za jehož panování skončila studená válka. Ale v Rusku je jeho kredit velice nízký, protože přinesl rozpad impéria a je obviňován z následné bídy. Výzkumy však ukazují, že většina Rusů je potěšena jednotlivými výsledky přestavby. Politická aktivita po odstoupení: Gorbačov založil roku 1992 Gorbačovovu nadaci. Roku 1993, také založil Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorů Earth Charter. Také se stal členem Club of Rome. V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale dostal pouhé 1 procento hlasů. Roku 1997 Gorbačov vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archívy přestavby. 26. prosince 2001 založil Sociálně Demokratickou stranu Ruska— která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran. Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003) ve volební kampani. Počátkem roku 2004 se Gorbačov stal značkou slavného portského vína, po vodce firma uvedla značku na etiketách dalších nápojů, aby využila jeho slávu. Dnes už tuto značku nepoužívá. V červnu 2004 Gorbačov zastupoval Rusko na pohřbu Ronalda Regana. V září 2004, po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci, prezident Vladimír Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálních guvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislativu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, označili to jako krok zpět od demokracie. Roku 2005 byl Gorbačov oceněn cenou Point Alpha za zásluhy na sjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Kohlem a bývalým americkým prezidentem Bushem. Také mu byl udělen čestný doktorát Münsterské univerzity. Zajímavosti: Na západě byl Gorbačov známý jako „Gorby“, možná i proto, že byl méně asketický než jeho předchůdci. Dokonce vypukla „Gorbymánie“, lidé ho totiž přímo milovali, protože přinášel mír a uvolnění poměrů v SSSR. Roku 1987 Gorbačov uznal, že na jeho liberální politiku 'glasnosti' a přestavby měl vliv Dubčekův „socialismus s lidskou tváří.“ Když se jej ptali na rozdíl mezi Pražským jarem a jeho reformami, odpověděl: „Devatenáct let.“ Roku 1989 na oficiální návštěvě Číny, během demonstrací na Náměstí nebeského klidu a krátce před obnovením trestu smrti v Pekingu, se Gorbačova ptali na jeho názor na velkou čínskou zeď. „Je to krásné dílo“, odpověděl, „ale je pořád mnoho zdí mezi lidmi“. Novinář se ho zeptal: „Chtěl byste, aby zbořili Berlínskou zeď?“ Gorbačov odpověděl vážně: „Proč ne?“ Michail Sergejevič Gorbačov před summitem s prezidentem Spojených států Ronaldem Reganem. 11. října 1986 v islandském Reykjavíku, kde se po prve setkali, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Absolvoval speciálně pro tuto příležitost Dale Carnegie Course. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Michail Gorbačov se narodil ve vesnici Privolnoje poblíž Stavropolu. Studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kde potkal svou budoucí ženu Raisu. Oženil se s ní v září 1953 a po Michailově promoci roku 1955 se přestěhovali zpět ke Stavropolu v jižním Rusku.

Gorbačov vstoupil do KSSS roku 1952 ve věku 21 let. Roku 1966, v 35 letech, dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom. Jeho kariéra byla strmá a už roku 1970 se stal prvním náměstkem pro zemědělství a následujícího roku členem Ústředního výboru KSSS. Roku 1972 vedl sovětskou delegaci do Belgie a o dva roky později, v roce 1974, se stal poslancem Nejvyššího sovětu, a předsedou Komise pro záležitosti mládeže. Dne 27. listopadu 1979 byl zvolen kandidátem Politbyra ÚV KSSS a 21. října 1980 pak řádným členem Politbyra.

Jeho pozice v nové KSSS mu přinesla více příležitostí cestovat do ciziny, což ovlivnilo jeho politické i sociální názory jako budoucí hlavy státu. Roku 1975 vedl delegaci do Západního Německa, roku 1983 do Kanady a roku 1984 do Velké Británie, kde se setkal s Margaret Thatcherovou....

Generálním tajemníkem KSSS:
Po smrti Černěnka byl Gorbačov 11. března 1985 v 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil po VŘSR.

Jako de facto vládce SSSR, se pokusil reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi tzv. glasnosť („otevřenost“), perestrojka („přestavba“), a uskorenije („zrychlení“ ekonomického vývoje).


Reformy:
Gorbačov v diskuzi mezi čtyřma očima s americkým prezidentem Ronaldem Reganem.Gorbačov zavedl ekonomické reformy, které — jak doufal — měly zvýšit životní úroveň a produktivitu práce, jako část svého přestavbového programu. Mnohé z jeho reforem byly však negativně vnímány vládnoucími špičkami a částí obyvatelstva.

Zákon o družstvech z května 1987 byl asi nejradikálnější ekonomickou reformou začátku Gorbačovovy éry. Poprvé od dob Leninovy Nové ekonomické politiky, zákon umožňoval soukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě a zahraničním obchodu. Zákon původně zaváděl vysoké daně a zaměstnanecké omezení, ale později byl upraven, aby úplně nezahubil aktivitu soukromého sektoru. Díky tomu se staly družstevní restaurace, obchody a manufaktury součástí sovětské scény.

Gorbačovovo zavedení glasnosti dalo lidem větší svobodu slova, což byla zásadní změna v systému, v němž kontrola projevu a hlavně kritiky režimu byla jednou z hlavních zbraní mocenského aparátu. Tisk byl méně kontrolován, a tisíce politických vězňů a disidentů byly propuštěny. Gorbačovovým cílem při zavedení glasnosti bylo především uplatnit nátlak na konzervativní síly v KSSS, které odmítaly jeho politiku hospodářských reforem, a také doufal, že díky novému přístupu k otevřenosti, komunikaci a spolurozhodování obyvatelé sovětského svazu podpoří jeho reformní kroky.

Od ledna 1987 požadoval Gorbačov zavedení některých demokratických prvků, jako např. volby z více kandidátů. V červnu 1988 se na XXIX. sjezdu KSSS zasadil o radikální změny ke snížení kontroly strany nad státními orgány. V prosinci 1988 schválil Nejvyšší sovět zřízení Sjezdu lidových zástupců jakožto nového legislativního orgánu. První volby proběhly v celém SSSR v březnu a dubnu 1989 a 15. března 1990 byl Gorbačov zvolen prvním Prezidentem SSSR.

Zahraniční politika:
V mezinárodní oblasti Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů a obchod se Západem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou (která kdysi poznamenala: „Mám ráda pana Gorbačova - můžeme spolu dělat byznys“), se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem a s prezidentem Spojených států Ronaldem Reganem. 11. října 1986 se Gorbačov a Reagan setkali v islandském Reykjavíku, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Toto jednání vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí.

V únoru 1988 Gorbačov oznámil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, které skončilo už v následujícím roce.

V roce 1988 také oznámil, že Sovětský svaz opouští Brežněvovu doktrínu a umožňuje zemím východní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách, což se ukázalo být nejvýznamnějším rozhodnutím Gorbačovovy reformy zahraniční politiky (mluvčí ministerstva zahraničí Gennadij Gerasimov tento nový postoj žertem nazval Sinatrova doktrína podle populární písně tohoto zpěváka nazvané „My Way“). Konec Brežněvovy doktríny přispěl k sérii politických převratů ve východní Evropě v průběhu roku 1989, v nichž skončily vlády komunistických stran. S výjimkou Rumunska proběhly tyto demokratické revoluce pokojně. Ztráta sovětské hegemonie nad východní Evropou účinně ukončila studenou válku.


Puč a kolaps SSSR:
Přes pokusy o ozdravení Sovětského socialismu demokratizace SSSR a Východní Evropy oslabila moc KSSS i Gorbačova samotného. Gorbačovovo uvolnění cenzury a pokusy o větší politickou otevřenost měly za neočekávaný důsledek znovuprobuzení dlouho potlačovaného nacionalismu a protiruských nálad v Sovětských republikách. Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které Sovětský svaz anektoval v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších Sovětských republikách: Gruzii, Ukrajině, Arménii a Ázerbájdžánu. Gorbačov nechtěně uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu.

Gorbačovov reagoval tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavně středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastní prosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezident Ruské republiky Boris Jelcin, byli stále více přesvědčeni, že reformy jsou polovičaté.

Naproti tomu konzervativci, stále silní v KSSS a vojenském vedení, byli proti čemukoliv, co by mohlo vést k rozpadu Sovětské svazu. V předvečer podepsání dohody konzervativci zasáhli.

Konzervatici v Sovětských nejvyšších sférách vyvolali Srpnový puč (1991), jako pokus o odstranění Gorbačova od moci a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Během této doby Gorbačov strávil tři dny (19.-21. srpna) v domácím vězení v dače, než byl osvobozen a vrátil se k moci. Avšak po svém návratu zjistil, že ani unie ani ruské vládní síly neposlouchají jeho, jako spíš Jelcina. Gorbačov vyhodil z politbyra množství osob a někteři z nich byli uvězněni. Mezi těmito uvězněnými byl i „Gang osmi“, který vedl neúspěšný puč.

Gorbačov se snažil udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetí leninismu. Stále však již pokračující opěvování Lenina, obdivování švédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Ale když byla KSSS po srpnovém puči zakázaná, Gorbačov zůstal fakticky bez vlivu na ozbrojené složky. Nakonec Jelcin vyhrál také příslibem více peněz. Gorbačov rezignoval z funkce prezidenta 25. prosince 1991. SSSR zanikl oficálně k 31. prosinci téhož roku

Gorbačov je relativně dobře zapsán na Západě, jako ten, za jehož panování skončila studená válka. Ale v Rusku je jeho kredit velice nízký, protože přinesl rozpad impéria a je obviňován z následné bídy. Výzkumy však ukazují, že většina Rusů je potěšena jednotlivými výsledky přestavby.


Politická aktivita po odstoupení:
Gorbačov založil roku 1992 Gorbačovovu nadaci. Roku 1993, také založil Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorů Earth Charter. Také se stal členem Club of Rome.

V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale dostal pouhé 1 procento hlasů.

Roku 1997 Gorbačov vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archívy přestavby.

26. prosince 2001 založil Sociálně Demokratickou stranu Ruska— která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran. Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003) ve volební kampani.

Počátkem roku 2004 se Gorbačov stal značkou slavného portského vína, po vodce firma uvedla značku na etiketách dalších nápojů, aby využila jeho slávu. Dnes už tuto značku nepoužívá.

V červnu 2004 Gorbačov zastupoval Rusko na pohřbu Ronalda Regana.

V září 2004, po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci, prezident Vladimír Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálních guvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislativu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, označili to jako krok zpět od demokracie.

Roku 2005 byl Gorbačov oceněn cenou Point Alpha za zásluhy na sjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Kohlem a bývalým americkým prezidentem Bushem. Také mu byl udělen čestný doktorát Münsterské univerzity.


Zajímavosti:
Na západě byl Gorbačov známý jako „Gorby“, možná i proto, že byl méně asketický než jeho předchůdci. Dokonce vypukla „Gorbymánie“, lidé ho totiž přímo milovali, protože přinášel mír a uvolnění poměrů v SSSR.

Roku 1987 Gorbačov uznal, že na jeho liberální politiku 'glasnosti' a přestavby měl vliv Dubčekův „socialismus s lidskou tváří.“ Když se jej ptali na rozdíl mezi Pražským jarem a jeho reformami, odpověděl: „Devatenáct let.“

Roku 1989 na oficiální návštěvě Číny, během demonstrací na Náměstí nebeského klidu a krátce před obnovením trestu smrti v Pekingu, se Gorbačova ptali na jeho názor na velkou čínskou zeď. „Je to krásné dílo“, odpověděl, „ale je pořád mnoho zdí mezi lidmi“. Novinář se ho zeptal: „Chtěl byste, aby zbořili Berlínskou zeď?“ Gorbačov odpověděl vážně: „Proč ne?“


Michail Sergejevič Gorbačov před summitem s prezidentem Spojených států Ronaldem Reganem. 11. října 1986 v islandském Reykjavíku, kde se po prve setkali, aby spolu projednali omezení počtu jaderných raket středního doletu v Evropě. Absolvoval speciálně pro tuto příležitost Dale Carnegie Course.

Michail Sergejevič Gorbačov v Magazínu Osobnosti

  • Čtvrt století od sjednocení Německa: Mezi východem a západem stále zeje propast

    Čtvrt století od sjednocení Německa: Mezi východem a západem stále zeje propast

    3. 10. 2015 11:01 Od sjednocení Německa uplynulo 25 let a po celé zemi se připravují vzpomínkové akce. Centrem letošních oslav je Frankfurt nad Mohanem, který navštíví, kromě domácích politiků, i šéf EK Jean-Claude Junker a George Bush starší. Mezi oběma částmi sjednoceného Německa ale stále přetrvávají velké rozdíly. Bývalá NDR i dnes hospodářky zaostává za západem a její obyvatelé se dožívají nižšího věku. … více

  • Komunistický puč v někdejším Sovětském svazu byla tragédie, myslí si většina Rusů

    Komunistický puč v někdejším Sovětském svazu byla tragédie, myslí si většina Rusů

    19. 8. 2014 19:02 Komunistický puč v bývalém Sovětském svazu, který proběhl v srpnu 1991, je podle Rusů tragédie. Událost podle nich nebyla symbolem vítězství demokracie, ale pouze tragickou epizodou v historii Sovětského svazu, která vedla k rozpadu země. Vyplývá to z průzkumu nezávislého střediska Levada.… více

  • Zeman bude kvůli zranění chybět na oslavách 17. listopadu

    Zeman bude kvůli zranění chybět na oslavách 17. listopadu

    15. 11. 2013 18:16 Prezident Miloš Zeman bude chybět při oslavách výročí 17. listopadu, které měly být jeho prvními ve funkci hlavy státu. Kvůli prezidentově poraněnému kolenu se oslav zúčastní pouze jeho podřízení. Oznámila to Zemanova mluvčí Hana Burianová. Premiér Jiří Rusnok se osobně zúčastní vzpomínkového aktu k výročí 17. listopadu 1939 u Hlávkovy koleje a položí kytici k pamětní desce 17. listopadu 1989 na Národní třídě. … více

Hledáte také jako: Michail Sergejevič Gorbačov, Gorbačov, Gorbačev
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse

Mohli by vás také zajímat…