V případě jednoho z nejbohatších mužů planety a nejbohatšího Asiata si rodiče nemohli vybrat jméno lépe. Jméno Lakšmí totiž v hinduistické mytologii patří bohyni bohatství a prosperity a domácího štěstí. A to je přesně to, co Mittala provází celý život.

Lakšmí Mittal se narodil 15. června 1950 v Sadulpuru v indickém Rádžastánu do nijak bohatých poměrů. Otec byl nepříliš významným obchodníkem a v nevelkém domě žilo dvacet příslušníků širší rodiny.

Na lepší časy se začalo blýskat až v okamžiku, kdy vstoupil do obchodního partnerství v malé ocelárně v Kalkatě. Vydělával již dost peněz na to, aby mohl Lakšmímu zaplatit i studium ekonomie. Ten se po studiích vrátil do rodinného podniku a pomáhal při jeho rozšiřování do Indonésie, nicméně zakrátko se rozhodl jít vlastní cestou.

Mittalovo heslo zní „časy se mění, ocel je věčná“. Mittalova strategie byla založena především na restrukturalizaci a modernizaci upadajících oceláren. Levně koupil, zainventoval a z prodělávajících továren se rázem staly továrny ziskové. Zároveň však myslel i na suroviny, a proto jeho snahou bylo zakoupit co nejvíce dolů na železnou rudu a uhlí. Díky tomu mohl dosáhnout podílu až 40% samozásobitelství, což je nejvíce v oboru.

K nejzajímavějším převzetím patří Mittalovy akvizice v Irsku, kde koupil ocelárnu za jedinou libru spolu s jejími dluhy a v Kazachstánu, kde dokázal z naprosto ztrátové ocelárny v Temirtau udělat ziskový podnik produkující téměř sedm milionů tun oceli ročně.

V roce 2003 koupil Mittal Novou huť, kterou přejmenoval na Mittal Steel Ostrava. Do množství zemí, kde podniká, tak přibyla i Česká republika, kde zaměstnává zhruba devět tisíc lidí. O dva roky později se pak jeho společnost stala největším výrobcem oceli poté, co koupil americkou International Steel Group.

V roce 2006 se nejdiskutovanějším tématem stala ocelářského světa stala Mittalova snaha o „nepřátelské“ převzetí světové dvojky v oboru, Aceloru. Situace stále není dořešena, nicméně pokud by se to Mittalovi podařilo, produkoval by jeho kolos čtyřikrát více oceli, než nejbližší konkurent.

Mittal je znám svým sklonem k utrácení, za rodinné sídlo ve viktoriánském stylu v Londýně, utratil neuvěřitelných 128 milionů dolarů, což je největší částka, kterou kdy kdo za nákup nemovitosti k soukromému bydlení zaplatil. Zároveň neskrblí ani při podpoře labouristické strany. V roce 2003 věnoval Tonymu Blairovi na kampaň 125.000 liber. A šestidenní pompézní svatba jeho dcery Vaniši ve Versailles se s cenou 55 milionů dolarů stala nejdražší svatbou všech dob. Z jeho odhadovaného jmění v roce 2006 ve výši cca 25 miliard dolarů (Mittalova rodina vlastní 88% akcií Mittal Steel) to však zase až tolik neukrojilo.

V roce 2006 si polepšil o několik miliard a jeho majetek je odhadován na 32 miliard dolarů. V roce 2007 to už bylo 45 miliard dolarů.