Jiří Dienstbier senátor za ČSSD
Pol. příslušnost: BEZPP
Volební obvod: č. 30- Kladno
Zvolen za: ČSSD v roce 2008
Mandát: 25.10.2008 - 25.10.2014

Je český politik a disident. V letech 1989 až 1992 byl československým ministrem zahraničí a místopředsedou federální vlády, od roku 2008 je senátorem za volební obvod Kladno.

Dienstbier studoval v letech 1955-1960 žurnalistiku na Filosofické fakultě University Karlovy. Na Burgundské univerzitě ve francouzském Dijonu získal titul doktor honoris causa.

Ještě coby student vstoupil Dienstbier v roce 1958 do Komunistické strany Československa. V letech 1958-1969 pracoval jako redaktor a komentátor Československého rozhlasu, byl zpravodajem v západní Evropě, na Dálném východě (o bouřlivých událostech z roku 1965 v Indonésii napsal knihu Noc začala ve tři ráno) a ve Spojených státech.

V době sovětské okupace Československa v srpnu 1968 se však účastnil demokratizačního procesu a stavěl se proti okupaci, mj. se podílel i na protiokupačním vysílání Čs. rozhlasu.

1969 až 1989
V následujícím roce byl proto vyloučen z KSČ i Svazu novinářů a propuštěn z rozhlasu. V letech 1970-1979 pracoval jako dokumentátor Projektového ústavu VHMP.

V roce 1977 se stal Dienstbier jedním z prvních 250 signatářů Charty 77 a v letech 1979 a 1985 byl i jejím mluvčím. Byl také jedním ze zakládajících členů VONSu (1978) a podílel se na vydávání samizdatů. Z těchto důvodů byl v letech 1979-1982 ve vězení a později už mohl vykonávat pouze podřadné manuální práce, např. řezač kovů či balič knih. V roce 1983 byl zaměstnán jako noční hlídač v Montovaných stavbách, v období 1984-1989 jako topič Metrostavu.

Od roku 1989
Po vzniku Občanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra. Už v prosinci téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí. Do rozdělení ČSFR byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za Občanské hnutí. Od roku 1993 do 1996 vedl středovou liberální stranu Svobodní demokraté, která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol.

V letech 1998-2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, později pracoval a stále pracuje pro Reuters Founders Share Company.

V roce 2007 bylo jeho jméno zmíněno politiky ČSSD i SZ jako možného protikandidáta Václavu Klausovi na úřad hlavy státu. Dienstbier se rovněž v okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit, v televizní debatě ostře pustil do kritiky Václava Klause, kde zmínil hlavně jeho snahu hodnotit a kritizovat vše, bez ohledu na vlastní přehled o tématech.[1] Narážel tak na problém globálního oteplování, ve kterém jde prezident Klaus proti obecnému proudu.

V senátních volbách 2008 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD do Senátu na Kladensku.
Od roku 1989
Po vzniku Občanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra. Už v prosinci téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí. Do rozdělení ČSFR byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za Občanské hnutí. Od roku 1993 do 1996 vedl středovou liberální stranu Svobodní demokraté, která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol.

V letech 1998-2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, později pracoval a stále pracuje pro Reuters Founders Share Company.

V roce 2007 bylo jeho jméno zmíněno politiky ČSSD i SZ jako možného protikandidáta Václavu Klausovi na úřad hlavy státu. Dienstbier se rovněž v okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit, v televizní debatě ostře pustil do kritiky Václava Klause, kde zmínil hlavně jeho snahu hodnotit a kritizovat vše, bez ohledu na vlastní přehled o tématech.[1] Narážel tak na problém globálního oteplování, ve kterém jde prezident Klaus proti obecnému proudu.

V senátních volbách 2008 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD do Senátu na Kladensku.
[editovat] Od roku 1989
Po vzniku Občanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra. Už v prosinci téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí. Do rozdělení ČSFR byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za Občanské hnutí. Od roku 1993 do 1996 vedl středovou liberální stranu Svobodní demokraté, která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol.

V letech 1998-2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, později pracoval a stále pracuje pro Reuters Founders Share Company.

V roce 2007 bylo jeho jméno zmíněno politiky ČSSD i SZ jako možného protikandidáta Václavu Klausovi na úřad hlavy státu. Dienstbier se rovněž v okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit, v televizní debatě ostře pustil do kritiky Václava Klause, kde zmínil hlavně jeho snahu hodnotit a kritizovat vše, bez ohledu na vlastní přehled o tématech.[1] Narážel tak na problém globálního oteplování, ve kterém jde prezident Klaus proti obecnému proudu.

V senátních volbách 2008 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD do Senátu na Kladensku.