zavřít
Jean-Baptiste Colbert

francouzský ministr

Narození:
29. 8. 1619 , Remeš, Francie
Úmrtí:
6. 9. 1683  ve věku 64 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ačkoliv se narodil před takřka čtyřmi staletími, zůstává Jean-Baptiste Colbert jedním z nejslavnějších ministrů financí všech dob. Na dvoře Ludvíka XIV. provozoval provozoval velmi protekcionistickou politiku, jež od těchto dob nese název merkantilismus, či občas přímo po něm jméno colbertismus. Colbert se narodil 29. srpna 1619 ve francouzské Remeši v rodině obchodníka a údajně měl i skotské kořeny. Po studiích na jezuitské koleji se stal podřízeným tehdejšího ministra pro válečné otázky Michela le Telliera. Mezi smetánku se dostal až v roce 1648, kdy se velmi dobře oženil s Marie Charronovou, dcerou člena královské rady. Za šlechtického povstání známého pod názvem „fronda“ se Colbert postavil na stranu kardinála Mazarina a tehdy desetiletého krále Ludvíka XIV,. Za nějž vládla matka Anna Rakouská. Mazarin na Colberta nezapomněl ani po skončení povstání a jeho pozice na královském dvoře tak rychle rostla. Kardinálova smrt v roce 1661 pak už Colbertovu hvězdu nemohla zadržet. Ten se velmi brzy dokázal zbavit ministra financí Fouqueta a sám začal shromažďovat pravomoci ke kontrole nad peněžními prostředky. Colbertovi se daňovou reformou podařilo naplnit státní kasu. Je znám jeho citát, že „vymáhat daně znamená škubat husu tak, abychom získali co nejvíce peněz s co nejmenším syčením“. Colbert sbíral jeden úřad za druhým a v roce 1669 se stal dokonce ministrem námořnictva. Později se stal ministrem obchodu či ministrem pro kolonie. V této pozici se snažil z Francie vybudovat námořní velmoc a osidlovat Novou Francii a Louisianu. Merkantilistická teorie stála a padala s obchodní silou státu a udržení kapitálu uvnitř jeho hranic. V Colbertově době bylo založeno mnoho manufaktur, které zvyšovaly hospodářskou produkci Francie. Tato produkce nejen že uspokojovala domácí poptávku, ale zároveň jí bylo dosti i pro vývoz, za nějž stát získával drahé kovy, které schraňoval. Naopak proti dovozu byly postaveny vysoké celní bariéry, což je výrazně prodražovalo a v některých případech činilo až nemožnými. Zvýšené množství prostředků umožnilo v šedesátých letech založit v Paříži Akademii věd či observatoř. Na druhou stranu také podpořilo velikášství krále Ludvíka, které dodnes může každý vidět při návštěvě zámku Versailles. Státní kasa se tak začala rychlým tempem vyprazdňovat, k čemuž přispěla i nákladná válka s Nizozemím v letech 1672-1678, která však i dle Colbertova názoru měla zlomit sílu Nizozemí jako obchodní velmoci. Ke konci kariéry začal Colbert upadat v nemilost krále, především díky intrikám, ministra války, markýze de Luvois. Colbert, který zemřel 6. září 1683 tak byl na prahu zbavení úřadu. Přesto však je historiky považován za jednoho z nejdůležitějších francouzských státníků, který významnou měrou přispěl k reformě celé státní správy. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ačkoliv se narodil před takřka čtyřmi staletími, zůstává Jean-Baptiste Colbert jedním z nejslavnějších ministrů financí všech dob. Na dvoře Ludvíka XIV. provozoval provozoval velmi protekcionistickou politiku, jež od těchto dob nese název merkantilismus, či občas přímo po něm jméno colbertismus.

Colbert se narodil 29. srpna 1619 ve francouzské Remeši v rodině obchodníka a údajně měl i skotské kořeny. Po studiích na jezuitské koleji se stal podřízeným tehdejšího ministra pro válečné otázky Michela le Telliera. Mezi smetánku se dostal až v roce 1648, kdy se velmi dobře oženil s Marie Charronovou, dcerou člena královské rady.

Za šlechtického povstání známého pod názvem „fronda“ se Colbert postavil na stranu kardinála Mazarina a tehdy desetiletého krále Ludvíka XIV,. Za nějž vládla matka Anna Rakouská. Mazarin na Colberta nezapomněl ani po skončení povstání a jeho pozice na královském dvoře tak rychle rostla. Kardinálova smrt v roce 1661 pak už Colbertovu hvězdu nemohla zadržet. Ten se velmi brzy dokázal zbavit ministra financí Fouqueta a sám začal shromažďovat pravomoci ke kontrole nad peněžními prostředky.

Colbertovi se daňovou reformou podařilo naplnit státní kasu. Je znám jeho citát, že „vymáhat daně znamená škubat husu tak, abychom získali co nejvíce peněz s co nejmenším syčením“. Colbert sbíral jeden úřad za druhým a v roce 1669 se stal dokonce ministrem námořnictva. Později se stal ministrem obchodu či ministrem pro kolonie. V této pozici se snažil z Francie vybudovat námořní velmoc a osidlovat Novou Francii a Louisianu.

Merkantilistická teorie stála a padala s obchodní silou státu a udržení kapitálu uvnitř jeho hranic. V Colbertově době bylo založeno mnoho manufaktur, které zvyšovaly hospodářskou produkci Francie. Tato produkce nejen že uspokojovala domácí poptávku, ale zároveň jí bylo dosti i pro vývoz, za nějž stát získával drahé kovy, které schraňoval. Naopak proti dovozu byly postaveny vysoké celní bariéry, což je výrazně prodražovalo a v některých případech činilo až nemožnými.

Zvýšené množství prostředků umožnilo v šedesátých letech založit v Paříži Akademii věd či observatoř. Na druhou stranu také podpořilo velikášství krále Ludvíka, které dodnes může každý vidět při návštěvě zámku Versailles. Státní kasa se tak začala rychlým tempem vyprazdňovat, k čemuž přispěla i nákladná válka s Nizozemím v letech 1672-1678, která však i dle Colbertova názoru měla zlomit sílu Nizozemí jako obchodní velmoci.

Ke konci kariéry začal Colbert upadat v nemilost krále, především díky intrikám, ministra války, markýze de Luvois. Colbert, který zemřel 6. září 1683 tak byl na prahu zbavení úřadu. Přesto však je historiky považován za jednoho z nejdůležitějších francouzských státníků, který významnou měrou přispěl k reformě celé státní správy.