Jakub Fugger patřil mezi nejbohatší obchodníky ve středověké Evropě. Rod Fuggerů se stala „vlajkovou lodí“ finanční sféry Evropy 14. až 16. století.

Jakub Fugger pocházel z uznávané rodiny obchodníků a bankéřů, jejichž vliv sahal až královský dvůr. Otec Jakub, zvaný „Starý“ se zaměřil především na obchod s vlnou, kořením a hedvábím. Malý Jakub Fugger i jeho čtyři bratři jsou již od dětství připravováni na pokračování v rodinné tradici vynikajících obchodníků. V Benátkách se vyškolí v oboru účetnictví.

Otec měl s Jakubem Fuggerem jiné plány. Chtěl, aby jeho syn vystudoval na kněze. Ten s těmito plány souhlasil a začal studovat teologii. Studium však nedokončil, neboť zemřel Jakubův bratr, který byl pokládán za otcova nástupce v čele firmy. Jakub se věnoval otcovu obchodu. Postupem času se však rozhodl pro doly na stříbro a měď.

Již od počátku se mladému Jakubovi Fuggerovi daří. Výhodnou výměnou za koncesi na stříbrné doly v Tyrolsku poskytl v roce 1491 římskému králi Maxmiliánovi I. Habsburskému (1459 – 1519) částku přes 100 000 zlatých. Tím krále zachrání před krachem a krále i celou habsburskou dynastii si zaváže.

Z mědi a stříbra nechává Jakub Fugger vyrábět děla, řídí příjmy španělských rytířských řádů, podílí se na financování mořeplaveckých výprav, financuje výpravy objevitelů Hermána Cortése a Francisca Pizzara, kteří mířili se svými výpravami do Ameriky.

Vedení své firmy přesouvá Jakub Fugger do belgických Antverp. Je přesvědčen, že se toto město stane novým obchodním a bankovním centrem Evropy.

Fugger dobře zná svoji obchodní sílu. Prostřednictvím svých filiálek v Římě, ve Vídni a v Augsburgu dává do oběhu peníze ve formě směnek svých firem. Tehdejší společnost tyto směnky vyvažuje zlatem.

V letech 1511 až 1527 se Fuggerovy banky, doly, obchody a výrobní manufaktury stále více rozmáhají. Každý rok dle soudobých analytiků vydělal o polovinu více, než do podnikání vložil. Fugger kontroloval podniky od jihoněmeckých firem přes banky a obchody v Antverpách až po doly v Uhrách. Byl to svého druhu první nadnárodní monopol. Dnešní hodnota tohoto monopolu by se údajně mohla rovnat třem největším současným světovým společnostem s jměním přesahujícím 1 trilion eur – tedy asi jeden tisíc miliard eur..

V první polovině 16. století přišel budoucí římský císař Karel V. (1500 – 1558) s myšlenkou všesvětové monarchie. Podle jeho nápadu by měla svatá říše římská národa německého vládnout nad celým světem. Bylo jasné, že se jedná o utopii, neboť různorodé státy jako Německo, Itálie nebo Nizozemí by nikdy nemohly spolu existovat. Jakub Fugger si však dobře uvědomuje, že by bylo dobré Karla V. v jeho myšlence podporovat a tím si ho získat na svoji stranu. Proto zaplatil německým kurfiřtům, aby Karla V. zvolili na římský trůn. Karel V. byl korunován v Cáchách 23. října 1520.

Jakub Fugger začal svoji pozornost soustřeďovat na Slovensko. Od 13. století patřilo Slovensko díky rozvoji těžby drahých kovů a zakládání měst k nejrozvinutějším oblastem Uherska. Je nutné těžit ve stále větších hloubkách a tím rostou i náklady. Často se stává, že se v šachtách objevuje voda. Majitelé dolů ale nemají dostatek finančních prostředků. Bohatý podnikatel, levočský občan Ján Thurzo (1437 – 1508) a jeho syn Juraj (1467 – 1521) se spojí s Jakubem Fuggerem. Nejdříve 15. listopadu 1494 a pak 16. března 1495 v Bratislavě podepisují smlouvy o založení Thurzovsko-fuggerovské těžební a obchodní měďařské společnosti. Její název byl Der Ungarische Handel nebo i Der Neusohler Kupferhandel.

Ve smlouvách se Thurzovci zavázali, že v okolí Banské Bystrice postaví hutní závodv němž budou zpracovávat veškerou měděnou rudu z pronajatého banskobystrického podniku a jeho měděných dolů v okolí.

Nová těžební a obchodní měďařská společnost patří mezi největší v Evropě. Dolní produkce je zmodernizována, jsou vystavěna dvě velká hutní střediska – Staré Hory a Harmanec. Vzniká huť na čištění mědi v Tajově a huť v Moštěnici, která slouží k odlučování stříbra. Slovenská měď se používá ve velkém díky rozmachu mořeplavby do Ameriky. Užívá se na okování při stavbě lodí.

Zásluhou Fuggerových aktivit dochází k novému rozkvětu slovenského hornictví i slovenských měst, zvláště pak Banské Bystrice.

Jakub Fugger se zabýval pouze svými obchody a nevěnoval čas radovánkám. Brzy vstával, zavíral se na dlouhé týdny ve svém paláci v Antverpách a vymýšlel nové strategie. V roce 1498 se sice oženil s dvacetiletou Sybillou Arztovou z bohaté augsburské rodiny, ale neměli žádné děti.

Jakub Fugger zemřel ve svých šedesáti šesti letech. Byl pohřben v okázalé soukromé kapli v Augsburgu. Na jeho výslovné přání byl nad jeho hrobem vyryt nápis: „Zde odpočívá ten, jehož mimořádně velkému bohatství se nikdo nevyrovná“.

Jakub Fugger neměl potomka, který by po něm zdědil nejen bohatství, ale i obchodní talent. Za svého nástupce zvolí Jakub Fugger synovce Antona (1493 – 1560). Doba se ale změnila, Evropa si žádá zlato stříbro z Ameriky a evropské doly se dostávají do existenčních problémů. Anton se dopustil několika strategických chyb, když se až příliš orientoval na Habsburky. V roce 1529 se český a uherský král Ferdinand I. zadluží milionem zlatých. To je pětkrát více, než kolik činily královy roční příjmy. Anton Fugger dluhy zaplatil, ale peníze již nikdy nedostal zpět. Následné války a krize se podepsaly na úpadku peněžního domu Fuggerů. Další nástupci Antona se již angažují v jiných oblastech, především jako majitelé pozemků a panství.