zavřít
Hiroshi Yamauchi

generální ředitel nintenda

Věk:
89
Narození:
7. 11. 1927 , Kjóto
Znamení:
štír   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit barvu očí, barvu vlasů, postavu, národnost, rasu,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
černá
Barva vlasů:
šedivá/bílá
Postava:
normální
Národnost:
japonská
Rasa:
asiat
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Hiroshi Yamauchi je mužem, který dal světu Maria či Zeldu. Byl v pořadí třetím prezidentem herní firmy Nintendo, nicméně byl to právě on, kdo dovedl malou firmu do pozice nepřehlédnutelného giganta herního průmyslu. Měl na to také více než padesát let. Hiroshi se narodil 7. listopadu 1927 v japonském Kjótu Shikanojo a Kimi Yamauchiovým a byl po třech generacích prvním mužským potomkem rodiny Yamauchi. Příjmení jeho otce bylo původně Inaba, rozhodl se však přijmout příjmení své ženy. Rodinu však opustil, když byly malému Hiroshimu čtyři roky, a tak velký vliv na chlapcovu výchovu měli prarodiče Sekyrio a Tei. Bohatí prarodiče byly přísní a chtěli z Hiroshiho vychovat muže dle japonských ideálů, ale ten se již jako malý ukazoval být velmi vzpupným až arogantním. V průběhu války byl příliš malý na to, aby šel do války, tak navštěvoval vojenskou školu. V Japonsku za války byl nedostatek potravin, a tak Hiroshi profitoval z toho, že jich měla rodina dost. Svými příděly uplácel své nadřízené ve škole a mohl si užívat volná odpoledne a vyhýbat se nepříjemným pracem, o čemž si mohla většina ostatních spolužáků nechat zdát. Po válce začal studovat na univerzitě Waseda, když mu však bylo dvaadvacet, dědeček Sekyrio zemřel. Jedním z jeho posledních přání bylo, aby vnuk nastoupil do čela. Hiroshi se nebránil, vymohl si však, že bude jediný z rodiny ve vedení firmy, aby nikdo nemohl zpochybňovat jeho autoritu. Hiroshi byl tvrdý a nekompromisní ředitel, rozhodnutí vždy přijímal sám a nesnesl odpor. Jeho mottem bylo: „Moje práce je prostě na všechno dohlížet“. Firmu však vedl od úspěchu k úspěchu. V padesátých letech spolupracoval s koncernem Walt Disney a prodejem hracích karet v obchodech si pomalu budoval síť prodejců. Kromě toho však provozoval například několik hodinových hotelů a měl spoustu jiných aktivit. V šedesátých letech se však Hiroshi rozhodl, že firma dá od ostatních aktivit ruce pryč a stane se čistě herní společností. Začala tak výroba hraček pro děti, která v letech sedmdesátých přešla ve výrobu prvních herních automatů na mince. Ty zaznamenaly obrovský úspěch a začaly se prodávat i za oceánem. Průlomovou hrou byl nezapomenutelný Pong. Proces miniaturizace však byl nezastavitelný, a tak se brzy objevily domácí konzole a v osmdesátých letech první „handheldy“, tedy hry do ruky. V Japonsku právě handheldy zaznamenaly obrovský úspěch, v Americe však jejich první sada díky slabému marketingu příliš neprorazila. Pak se ale objevila postavička, která měla znamenat celosvětový úspěch – slavný Mario, dodnes maskot společnosti. Rok 1983 s sebou přinesl zrod Famicomu (zkratka Family Computer), domácí konzole určené jen na hry. Opět obrovský úspěch v Japonsku. V Americe, kde tamější pobočce Nintenda šéfoval Hiroshiho zeť Minoru Arakawa, následně také, ale již pod jménem Nintendo Entertainment System (NES). Většina ostatních herních společností se potýkala se záplavou her nižší kvality. Tomu se chtělo Nintendo vyhnout a proto vytvořilo speciální identifikaci, které musely hry na NES mít. Výrobce hry odeslal hru do Nintenda, tam byla zhodnocena její kvalita (většinou přímo Hiroshim), a pokud nebyla shledána dostatečnou, hra se nikdy nevydala. Bez ohledu na náklady, které s ní výrobce měl. Nintendo navíc všechny hry samo vydávalo na cartridgích, z čehož mělo další zisky. Devadesátá léta znamenala vznik fenoménu GameBoy, uznávaného herního zařízení „do ruky“, které šlo doslova na dračku. V oblasti konzolí to však bylo horší. Objevily se nové výzvy jako Sega a později Sony Playstation, který se stal nejoblíbenějším herním zařízením po celé planetě. Hiroshi se pokusil odpovědět modelem Nintendo 64, ale očekávaný úspěch se nedostavil. Jedním z posledních trumfů, který se Yamauchi pokusil ve funkci generálního ředitele vytáhnout, byl model GameCube. Ten měl čelit nové generaci modelu Playstation od Sony a také XBoxu vyvinutému Microsoftem. Hiroshi se snažil nastavit GameCube tak, aby byl čistě herním zařízením (nedaly se na něm například pouštět DVD, neboť měl jiný typ mechaniky), a zároveň co nejlevnější. Hry na něj však stály stejně jako na ostatní konzole. Ani GameCube nezaznamenal průlomový úspěch (přestože tržby Nintenda se po jeho uvedení na trh značně zvedly) a králem konzolového světa tak zůstalo Sony. V květnu 2002 Hiroshi po 53 letech opustil vedení firmy, především kvůli zdravotním problémům. Jeho nástupcem se stal Satoru Iwata, první člověk ve vedení Nintenda nespřízněný s rodinou Yamauchi. Yamauchiho majetek se odhaduje na 2,2 miliardy dolarů a s přehledem ho tak řadí mezi pět set nejbohatších lidí planety i mezi dvacítku nejbohatších Japonců. Údajně daroval 60 miliónů dolarů nemocnici, kde se léčí se svými těžkými zdravotními problémy. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Hiroshi Yamauchi je mužem, který dal světu Maria či Zeldu. Byl v pořadí třetím prezidentem herní firmy Nintendo, nicméně byl to právě on, kdo dovedl malou firmu do pozice nepřehlédnutelného giganta herního průmyslu. Měl na to také více než padesát let.

Hiroshi se narodil 7. listopadu 1927 v japonském Kjótu Shikanojo a Kimi Yamauchiovým a byl po třech generacích prvním mužským potomkem rodiny Yamauchi. Příjmení jeho otce bylo původně Inaba, rozhodl se však přijmout příjmení své ženy. Rodinu však opustil, když byly malému Hiroshimu čtyři roky, a tak velký vliv na chlapcovu výchovu měli prarodiče Sekyrio a Tei. Bohatí prarodiče byly přísní a chtěli z Hiroshiho vychovat muže dle japonských ideálů, ale ten se již jako malý ukazoval být velmi vzpupným až arogantním.

V průběhu války byl příliš malý na to, aby šel do války, tak navštěvoval vojenskou školu. V Japonsku za války byl nedostatek potravin, a tak Hiroshi profitoval z toho, že jich měla rodina dost. Svými příděly uplácel své nadřízené ve škole a mohl si užívat volná odpoledne a vyhýbat se nepříjemným pracem, o čemž si mohla většina ostatních spolužáků nechat zdát.

Po válce začal studovat na univerzitě Waseda, když mu však bylo dvaadvacet, dědeček Sekyrio zemřel. Jedním z jeho posledních přání bylo, aby vnuk nastoupil do čela. Hiroshi se nebránil, vymohl si však, že bude jediný z rodiny ve vedení firmy, aby nikdo nemohl zpochybňovat jeho autoritu.
Hiroshi byl tvrdý a nekompromisní ředitel, rozhodnutí vždy přijímal sám a nesnesl odpor. Jeho mottem bylo: „Moje práce je prostě na všechno dohlížet“. Firmu však vedl od úspěchu k úspěchu. V padesátých letech spolupracoval s koncernem Walt Disney a prodejem hracích karet v obchodech si pomalu budoval síť prodejců. Kromě toho však provozoval například několik hodinových hotelů a měl spoustu jiných aktivit.

V šedesátých letech se však Hiroshi rozhodl, že firma dá od ostatních aktivit ruce pryč a stane se čistě herní společností. Začala tak výroba hraček pro děti, která v letech sedmdesátých přešla ve výrobu prvních herních automatů na mince. Ty zaznamenaly obrovský úspěch a začaly se prodávat i za oceánem. Průlomovou hrou byl nezapomenutelný Pong.

Proces miniaturizace však byl nezastavitelný, a tak se brzy objevily domácí konzole a v osmdesátých letech první „handheldy“, tedy hry do ruky. V Japonsku právě handheldy zaznamenaly obrovský úspěch, v Americe však jejich první sada díky slabému marketingu příliš neprorazila. Pak se ale objevila postavička, která měla znamenat celosvětový úspěch – slavný Mario, dodnes maskot společnosti.

Rok 1983 s sebou přinesl zrod Famicomu (zkratka Family Computer), domácí konzole určené jen na hry. Opět obrovský úspěch v Japonsku. V Americe, kde tamější pobočce Nintenda šéfoval Hiroshiho zeť Minoru Arakawa, následně také, ale již pod jménem Nintendo Entertainment System (NES).

Většina ostatních herních společností se potýkala se záplavou her nižší kvality. Tomu se chtělo Nintendo vyhnout a proto vytvořilo speciální identifikaci, které musely hry na NES mít. Výrobce hry odeslal hru do Nintenda, tam byla zhodnocena její kvalita (většinou přímo Hiroshim), a pokud nebyla shledána dostatečnou, hra se nikdy nevydala. Bez ohledu na náklady, které s ní výrobce měl. Nintendo navíc všechny hry samo vydávalo na cartridgích, z čehož mělo další zisky.

Devadesátá léta znamenala vznik fenoménu GameBoy, uznávaného herního zařízení „do ruky“, které šlo doslova na dračku. V oblasti konzolí to však bylo horší. Objevily se nové výzvy jako Sega a později Sony Playstation, který se stal nejoblíbenějším herním zařízením po celé planetě. Hiroshi se pokusil odpovědět modelem Nintendo 64, ale očekávaný úspěch se nedostavil.

Jedním z posledních trumfů, který se Yamauchi pokusil ve funkci generálního ředitele vytáhnout, byl model GameCube. Ten měl čelit nové generaci modelu Playstation od Sony a také XBoxu vyvinutému Microsoftem. Hiroshi se snažil nastavit GameCube tak, aby byl čistě herním zařízením (nedaly se na něm například pouštět DVD, neboť měl jiný typ mechaniky), a zároveň co nejlevnější. Hry na něj však stály stejně jako na ostatní konzole. Ani GameCube nezaznamenal průlomový úspěch (přestože tržby Nintenda se po jeho uvedení na trh značně zvedly) a králem konzolového světa tak zůstalo Sony.

V květnu 2002 Hiroshi po 53 letech opustil vedení firmy, především kvůli zdravotním problémům. Jeho nástupcem se stal Satoru Iwata, první člověk ve vedení Nintenda nespřízněný s rodinou Yamauchi.

Yamauchiho majetek se odhaduje na 2,2 miliardy dolarů a s přehledem ho tak řadí mezi pět set nejbohatších lidí planety i mezi dvacítku nejbohatších Japonců. Údajně daroval 60 miliónů dolarů nemocnici, kde se léčí se svými těžkými zdravotními problémy.