zavřít
Augusto Pinochet

chilský prezident

Narození:
26. 11. 1915 , Valparaíso, Chile
Úmrtí:
10. 12. 2006  ve věku 91 let,  Chile  †
Znamení:
střelec  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit postavu, národnost, rasu, náboženství,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
normální
Národnost:
chilská
Rasa:
latinoameričan
Náboženství:
římskokatolické
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

85 se líbí, 7 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Generál Augusto Pinochet asi navždy rozdělil chilskou společnost. Zástupy obdivovatelů ho blahořečí za to, že je Chile jednou z ekonomicky nejvyspělejších zemí v Latinské Americe. Ještě větší množství lidí však nikdy nezapomene na období jeho diktatury, při němž došlo k vraždám politických odpůrců a omezením osobních svobod. Rozkol v chilské společnosti velmi dobře ilustroval i nedávný Pinochetův pohřeb, následovaný rozsáhlými demonstracemi. Augusto José Ramón Pinochet Ugarte, jak zní jeho celé jméno, se narodil 26. listopadu 1915 v chilském přístavním městě Valparaíso. Pocházel ze středostavovské rodiny s francouzskými kořeny, otec byl celním úředníkem. Matka Augusta podporovala v jeho touze po vojenské kariéře, a tak v osmnácti letech nastoupil na vojenskou školu, kterou po čtyřech letech úspěšně dokončil. Po úspěšném ukončení studií nastoupil k armádě a v roce 1941 byl již poručíkem. O dva roky později se pak oženil s Lucií Hiriart Rodriguezovou, se kterou měl celkem pět dětí – dva syny a tři dcery. Kromě služby v armádě se Pinochet věnoval též vyučování na Vojenské akademii, kde se věnoval především geopolitice a vojenské geografii. Díky těmto zkušenostem stávil i tři roky v Ekvádoru, kde pomáhal zakládat tamní vojenskou akademii v Quitu. Po návratu zpět do Chile se stal dokonce zástupcem ředitele ústavu, kde vyučoval. Pinochetova hvězda v armádě dále rostla, v roce 1968 byl jmenován brigádním generálem a dle některých to díky tomu, že nejevil příliš zájem o politiku, to nakonec dopracoval až na vrchního velitele armády v srpnu 1973. Do úřadu jej jmenoval levicový prezident Allende, což bylo jeho životní chybou. Allende se stal prezidentem Chile v roce 1970 a jeho snahou bylo provádět „chilskou cestu k socialismu“. Spíše však Allendeho cesta, lemovaná nacionalizací klíčových podniků, vedla k hospodářskému úpadku Chile (například k více než stoprocentní inflaci v roce 1972!). Stále větší počet Chilanů vyslovoval nespokojenost s vývojem v zemi a konaly se rozsáhlé demonstrace a země se ocitla v naprostém chaosu. Za tohoto stavu chilský parlament obvinil Allendeho z porušení ústavy a to den předtím, než jmenoval Pinocheta, se kterým počítal jako s oporou. Armádní velitel se však již o necelé tři týdny později obrátil proti němu. Za zády měl nejen značnou část chilské veřejnosti, ale také Spojené státy, které prostřednictvím CIA dodávaly Pinochetovi rozsáhlou finanční podporu, a to již o hodně dříve, než se do čela armády dostal. Dne 11. září 1973 tak došlo k puči. Allende se odmítl vzdát vlády a nakonec zemřel v prezidentském paláci La Moneda. Pravděpodobně se jednalo o sebevraždu zbraní, jež dostal darem od kubánského vůdce Fidela Castra. Okamžitě po svržení Allendeho vznikla junta, v níž Pinochet seděl jako zástupce pozemních složek. To mu však nestačilo, stal se předsedou junty a v roce 1974 se nechal jmenovat prezidentem v Chile. Okamžitě po ustavení junty došlo k omezení některých práv a velice aktivní roli převzala DINA, tajná policie, jež byla hlavním nástrojem likvidace Pinochetových politických odpůrců. Odhaduje se, že přímo jich zemřelo okolo tří tisíc, daleko většího počtu lidí de však dotklo mučení či zastrašování. Jednou z obětí Pinochetova režimu se stal i otec současné chilské prezidentky Michelle Bacheletové. Pinochet pochopitelně přetrhal vztahy s Kubou i Sovětským svazem a více se orientoval na Spojené státy (ačkoliv vztahy poněkud ochladly s nástupem administrativy Jimmyho Cartera). V hospodářské oblasti provedl Pinochet sérii neoliberálních reforem, které vedly k tomu, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl ekonomický růst země nazván „chilským zázrakem“ a vstoupil do učebnic ekonomie. V roce 1980 byla schválena nová ústava, která Pinochetovi umožňovala zůstat u vesla dalších osm let. Opozice proti diktátorově vládě však rostla a v roce 1986 byl na Pinocheta dokonce spáchán neúspěšný atentát. To už se však blížil konec Pinochetovy vlády. V roce 1988 se na základě ústavy konal plebiscit, který měl rozhodnout o prezidentově setrvání v úřadu na dalších osm let. Ačkoliv výsledky byly těsné, 57% Chilanů hlasovalo proti. Na základě voleb pak Pinocheta na začátku roku 1990 v úřadu nahradil Patricio Aylwin. Pinochet však předvídal, že někdy moc ztratí již při sepisování ústavy, a tak v ní zavedl institut doživotního senátora, který se uděluje prezidentům, kteří v úřadě setrvají nejméně osm let a zaručuje imunitu. Nevyklidil ani všechny mocenské pozice, až do roku 1998 stál v čele armády. V roce 1998 Pinochet odletěl do Velké Británie, aby podstoupil operaci zad. Španělský soudce Baltazar Garzón, který vyšetřoval porušení práv spáchané Pinochetovou vládou proti španělským občanům, zažádal o jeho zatčení, aby mohl být ve Španělsku postaven před soud (později obdobně učinila například Francie či Švýcarsko). Pinochetovo zatčení vyvolalo bouřlivou diskuzi, v níž se na jeho stranu postavila například bývalá premiérka Margaret Thatcherová. Nakonec se vydání Pinochet vyhnul tím, že nezávislá komise expertů seznala, že jeho zdravotní stav je příliš vážný na to, aby stál před soudem. Návrat do Chile mu však příliš nepomohl. Bývalý prezident byl zbaven imunity a měl být postaven před Nejvyšší soud, nicméně opět se řízení díky špatnému zdraví vyhnul. Pár dní poté se Pinochet vzdal funkce doživotního senátora. Tím však peripetie neskončily, byl následně obviněn i ze zpronevěření milionů dolarů či z únosu a vraždy Allendeho ochranky, jeho stav ho ale chránil před soudem. Poslední roky tak strávil velmi často v domácím vězení. Augusto Pinochet zemřel 10. prosince 2006 na následky srdečních problémů. V dopise, jenž sepsal krátce před smrtí obhajoval, že některé z drastických opatření, ke kterým sáhl, byly nutné. Přiznal zodpovědnost za činy, jichž se v čele země dopustil, ale na druhou stranu prohlásil, že dělal jen vše, aby z Chile učinil lepší místo a zabránil jeho rozpadu. Vláda odmítla Pinochetovi vystrojit státní pohřeb, nicméně na ten vojenský se přišlo s prezidentem rozloučit šedesát tisíc lidí. Urnu s ostatky však dostane rodina, protože panují obavy, že kdyby měl bývalý prezident veřejný hrob, velmi pravděpodobně by došlo k jeho zneuctění. I po smrti totiž svou zemi rozděluje. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Generál Augusto Pinochet asi navždy rozdělil chilskou společnost. Zástupy obdivovatelů ho blahořečí za to, že je Chile jednou z ekonomicky nejvyspělejších zemí v Latinské Americe. Ještě větší množství lidí však nikdy nezapomene na období jeho diktatury, při němž došlo k vraždám politických odpůrců a omezením osobních svobod. Rozkol v chilské společnosti velmi dobře ilustroval i nedávný Pinochetův pohřeb, následovaný rozsáhlými demonstracemi.

Augusto José Ramón Pinochet Ugarte, jak zní jeho celé jméno, se narodil 26. listopadu 1915 v chilském přístavním městě Valparaíso. Pocházel ze středostavovské rodiny s francouzskými kořeny, otec byl celním úředníkem.

Matka Augusta podporovala v jeho touze po vojenské kariéře, a tak v osmnácti letech nastoupil na vojenskou školu, kterou po čtyřech letech úspěšně dokončil. Po úspěšném ukončení studií nastoupil k armádě a v roce 1941 byl již poručíkem. O dva roky později se pak oženil s Lucií Hiriart Rodriguezovou, se kterou měl celkem pět dětí – dva syny a tři dcery.

Kromě služby v armádě se Pinochet věnoval též vyučování na Vojenské akademii, kde se věnoval především geopolitice a vojenské geografii. Díky těmto zkušenostem stávil i tři roky v Ekvádoru, kde pomáhal zakládat tamní vojenskou akademii v Quitu. Po návratu zpět do Chile se stal dokonce zástupcem ředitele ústavu, kde vyučoval.

Pinochetova hvězda v armádě dále rostla, v roce 1968 byl jmenován brigádním generálem a dle některých to díky tomu, že nejevil příliš zájem o politiku, to nakonec dopracoval až na vrchního velitele armády v srpnu 1973. Do úřadu jej jmenoval levicový prezident Allende, což bylo jeho životní chybou.

Allende se stal prezidentem Chile v roce 1970 a jeho snahou bylo provádět „chilskou cestu k socialismu“. Spíše však Allendeho cesta, lemovaná nacionalizací klíčových podniků, vedla k hospodářskému úpadku Chile (například k více než stoprocentní inflaci v roce 1972!). Stále větší počet Chilanů vyslovoval nespokojenost s vývojem v zemi a konaly se rozsáhlé demonstrace a země se ocitla v naprostém chaosu.

Za tohoto stavu chilský parlament obvinil Allendeho z porušení ústavy a to den předtím, než jmenoval Pinocheta, se kterým počítal jako s oporou. Armádní velitel se však již o necelé tři týdny později obrátil proti němu. Za zády měl nejen značnou část chilské veřejnosti, ale také Spojené státy, které prostřednictvím CIA dodávaly Pinochetovi rozsáhlou finanční podporu, a to již o hodně dříve, než se do čela armády dostal.

Dne 11. září 1973 tak došlo k puči. Allende se odmítl vzdát vlády a nakonec zemřel v prezidentském paláci La Moneda. Pravděpodobně se jednalo o sebevraždu zbraní, jež dostal darem od kubánského vůdce Fidela Castra.

Okamžitě po svržení Allendeho vznikla junta, v níž Pinochet seděl jako zástupce pozemních složek. To mu však nestačilo, stal se předsedou junty a v roce 1974 se nechal jmenovat prezidentem v Chile. Okamžitě po ustavení junty došlo k omezení některých práv a velice aktivní roli převzala DINA, tajná policie, jež byla hlavním nástrojem likvidace Pinochetových politických odpůrců. Odhaduje se, že přímo jich zemřelo okolo tří tisíc, daleko většího počtu lidí de však dotklo mučení či zastrašování. Jednou z obětí Pinochetova režimu se stal i otec současné chilské prezidentky Michelle Bacheletové.

Pinochet pochopitelně přetrhal vztahy s Kubou i Sovětským svazem a více se orientoval na Spojené státy (ačkoliv vztahy poněkud ochladly s nástupem administrativy Jimmyho Cartera). V hospodářské oblasti provedl Pinochet sérii neoliberálních reforem, které vedly k tomu, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl ekonomický růst země nazván „chilským zázrakem“ a vstoupil do učebnic ekonomie.

V roce 1980 byla schválena nová ústava, která Pinochetovi umožňovala zůstat u vesla dalších osm let. Opozice proti diktátorově vládě však rostla a v roce 1986 byl na Pinocheta dokonce spáchán neúspěšný atentát. To už se však blížil konec Pinochetovy vlády. V roce 1988 se na základě ústavy konal plebiscit, který měl rozhodnout o prezidentově setrvání v úřadu na dalších osm let. Ačkoliv výsledky byly těsné, 57% Chilanů hlasovalo proti. Na základě voleb pak Pinocheta na začátku roku 1990 v úřadu nahradil Patricio Aylwin.

Pinochet však předvídal, že někdy moc ztratí již při sepisování ústavy, a tak v ní zavedl institut doživotního senátora, který se uděluje prezidentům, kteří v úřadě setrvají nejméně osm let a zaručuje imunitu. Nevyklidil ani všechny mocenské pozice, až do roku 1998 stál v čele armády.

V roce 1998 Pinochet odletěl do Velké Británie, aby podstoupil operaci zad. Španělský soudce Baltazar Garzón, který vyšetřoval porušení práv spáchané Pinochetovou vládou proti španělským občanům, zažádal o jeho zatčení, aby mohl být ve Španělsku postaven před soud (později obdobně učinila například Francie či Švýcarsko). Pinochetovo zatčení vyvolalo bouřlivou diskuzi, v níž se na jeho stranu postavila například bývalá premiérka Margaret Thatcherová. Nakonec se vydání Pinochet vyhnul tím, že nezávislá komise expertů seznala, že jeho zdravotní stav je příliš vážný na to, aby stál před soudem.

Návrat do Chile mu však příliš nepomohl. Bývalý prezident byl zbaven imunity a měl být postaven před Nejvyšší soud, nicméně opět se řízení díky špatnému zdraví vyhnul. Pár dní poté se Pinochet vzdal funkce doživotního senátora. Tím však peripetie neskončily, byl následně obviněn i ze zpronevěření milionů dolarů či z únosu a vraždy Allendeho ochranky, jeho stav ho ale chránil před soudem. Poslední roky tak strávil velmi často v domácím vězení.

Augusto Pinochet zemřel 10. prosince 2006 na následky srdečních problémů. V dopise, jenž sepsal krátce před smrtí obhajoval, že některé z drastických opatření, ke kterým sáhl, byly nutné. Přiznal zodpovědnost za činy, jichž se v čele země dopustil, ale na druhou stranu prohlásil, že dělal jen vše, aby z Chile učinil lepší místo a zabránil jeho rozpadu.

Vláda odmítla Pinochetovi vystrojit státní pohřeb, nicméně na ten vojenský se přišlo s prezidentem rozloučit šedesát tisíc lidí. Urnu s ostatky však dostane rodina, protože panují obavy, že kdyby měl bývalý prezident veřejný hrob, velmi pravděpodobně by došlo k jeho zneuctění. I po smrti totiž svou zemi rozděluje.

Augusto Pinochet v Magazínu Osobnosti

  • Takové trošku nekorektní srovnání: Fidel Castro a Augusto Pinochet

    Parlamentnílisty.cz, 28. 11. 2016 Ostře se opřel do politických špiček EU bloger Lubomír Stejskal. A to za to, jakými slovy se vyslovily na adresu Fidela Castra. Zároveň se pustil do srovnání Fidela Castra a Augusto Pinocheta. … více

  • Pinochet si osobně objednal atentát na svého odpůrce. Odhalil to tajný dokument

    Tiscali, 9. 10. 2015 Vraždu bývalého chilského ministra zahraničí, vnitra a obrany Orlanda Leteliera si před čtyřiceti lety osobně objednal bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet. Informoval o tom ministrův syn Juan Pablo s odkazem na odtajněnou dobovou zprávu americké CIA.  … více

  • Plivanec do tváře Ukrajiny. Škoda, že nežije Augusto Pinochet. Veselo na Ukrajině po jmenování Saakašviliho

    Parlamentnílisty.cz, 1. 6. 2015 Hlavní událostí minulého týdne na Ukrajině se jednoznačně stal nástup bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho do funkce gubernátora Oděské oblasti, píše na serveru Literarky.cz novinářka a analytička Tereza Spencerová. K tomuto tématu přináší řadu informací z různých zdrojů. Vyplývá z nich, že dosazení bývalé gruzínské hlavy státu do funkce gubernátora je možná jen dalším dějstvím války mezi ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a jedním z nejmocnějších ukrajinských oligarchů Ihorem Kolomojským. … více

Hledáte také jako: Augusto Pinočet
Rychlá navigace:novinky |diskuse